Zatímco venku roztávají poslední zbytky sněhu po největší „sněhovo-mrazivé“ epizodě za posledních x let, já se vracím do loňské sezóny na konec července a snažím se vylovit vzpomínky na jednu z nejpůsobivějších loňských scén na bouřkově chudém severozápadě.
Bylo nedělní odpoledne, které skýtalo šanci na nějaký ten bouřkový úlovek (kterých loni příliš nebylo) nebo také šanci na nějaký kvalitní “výdrb” (kterých bylo naopak spoustu). Estofex nám dopřával jedničku s 50% a na JZ Čech umístil dokonce dvojku, takže tedy směřovat raději víc na jih. Dopoledne se lehce vypršelo z jakéhosi vrstevňáku, po jehož přední straně začaly naskakovat bouřky na Vysočině, ale ty se nás už netýkaly. Nás spíš zajímalo dění na západě, kde se vytvořily jakési dvě neucelné bouřkové linie s postupem k východu.
Na Brandýsek se chystal klasicky podjezd, a tak jsme zamířili raději k Berounu, kam se zdálo směřovat cosi použitelného. Zvolili jsme výhled na západ nacházející se na kopci mezi Loděnicí a Bubovicemi, kde nás již přivítalo hřmění na tmavnoucím horizontu. Vybalili jsme stativy, zaujali bojovou pozici a přemýšleli nad možnostmi ústupu, neboť auto jsme museli zaparkovat opodál. Bouřka nám to zřejmě chtěla usnadnit, a tak zahájila úhybný manévr k jihu, kam jsme na ni přes les příliš neviděli a pak pro jistotu zdechla úplně. Klasika.
Zamířili jsme zpět k domovu, nicméně Honzu pak napadlo zkusit štěstí ještě na severu u Slavětína. Moc mi to v tu chvíli nedávalo smysl, neboť i druhá linie bouřek se právě chystala též odporoučet, nicméně iniciativě se meze nekladou a domů se mi stejně ještě nechtělo… Pokračovali jsme tedy dál. A vůbec to nebyl špatný nápad. Před Perucí jsme udělali krátkou zastávku s pohledem na nasvícený zajímavý cébák bouřící právě někde u Litoměřic a disponující zajímavou sníženinkou.
Poté jsme se doufajíc v zázrak přesunuli na přibližující se zdechlinu ke Slavětínu. A on se ten zázrak nakonec stal. Zdechlá lajna se zreinkarnovala a před námi přešly po kopcích čerstvé, sílící srážkové pruhy. Bohužel bez viditelného blesku. Před námi ztmavla další základna a spustila hotovou sprchu, která se začala nasvěcovat zapadajícím sluncem.
Srážkové pruhy směřovaly pohltit vzdálený Hazmburk a zároveň se začal objevovat i vršek onoho čerstvého cébáku. Hezčí scénu jsme si přát ani nemohli, teď už by stačil jen šikovný blesk – vystřelovák, který by z toho vylétl a i celá mizerná sezóna by byla rázem zachráněna životním úlovkem… Házmburk už mizel do zlaté opony a stále NIC. Opravdu ne?…
Ano! Pak přišel jeden jediný blesk, který jsme za celou dobu pobytu u Slavětína viděli. Bohužel zhruba 10 minut po té nejhezčí scéně, když už vše pohasínalo. Už to nebylo ono, ale i tak jsme byli za něj moc rádi. Dalšího jsme se již nedočkali. Bouřka se vzdalovala a slábla, a tak jsme zamířili tentokrát již opravdu domů s pocitem, že to dnes nebylo nakonec zas až tak úplně marné.
Související odkazy:
www.chmi.cz – Český hydrometeorologický ústav
www.blitzortung.org – A world-wide, real-time, community based lightning detection and lightning location network with live lightning maps
