Bouřková sezona se již neodmyslitelně blíží, ale v sobotu 19. 3. jsme mohli sledovat jev z trochu jiného oboru než je meteorologie. Naše jediná přirozená družice se dostala nejblíže k zemi a to proto, že Měsíc obíhá kolem Země po eliptické dráze a aby byl nejblíže Zemi, musí se dostat do místa, kterému se říká Perigeum. V tomto bodě je Měsíc od Země vzdálený 360 tisíc kilometrů. V opačném bodě – Apogeu je Měsíc od Země vzdálený 406 tisíc kilometrů. Úplněk byl tedy o 14 % větší a o 30 % jasnější než obvykle.
Už několik dní předem se spekulovalo, jaká bude obloha v den pozorování. Ještě ráno byla na celém území oblačnost. To se ale postupem dne napravovalo a oblačnost dále postupovala směrem na východ. Proto měli možnost vidět Měsíc jako první obyvatelé Čech. Na Moravě byl úkaz vidět až v pozdních hodinách, ale našla se místa, kde viditelný nebyl vůbec.
Robin Duspara – Úvaly, okr. Praha – východ
Nenechal jsem nic náhodě, a protože bydlím ve městě, raději jsem vyjel za město, abych mohl Měsíc pozorovat od samotného začátku. Vyjel jsem na zdejší pole mezi Úvaly a Rostoklaty. Ještě před samotným východem Měsíce jsem mohl pozorovat pěkný soumrak. První kousek Měsíce jsem začal pozorovat okolo 18:30 na východním obzoru. V 18:45 již byl vidět v celé své kráse. Proto jsem udělal pár snímků a vrátil se zpět do Úval, kde jsem poté Měsíc pozoroval i dalekohledem.
Lukáš Větříšek – Prostějov
Takové štěstí jako předchozí pozorovatel jsem neměl. Již od rána jsem sledoval s napětím družicové snímky, ale oblačnost nestihla odejít a proto jsem ze začátku viděl jen bílou skvrnu. Po dvou hodinách už byl Měsíc vidět, ale druhou překážkou byla jemná oblačnost, proto nebyl vidět tak ostře.
Jan Drahokoupil – Kněževes, okr. Praha – západ
Představa velkého kotouče Měsíce v úplňku ve mně rychle vyvolala touhu po fotografování. Odhadl jsem si, kde by mohl Měsíc zhruba vycházet nad obzorem, a v hlavě mi vyvstala myšlenka, že bych mohl zkusit vyfotit Měsíc s řídící věží na letišti Ruzyně. Plán to byl dobrý. Akorát v době východu Měsíce jsem se stavěl v práci vyzvednout mamču a společně jsme se vydali rovnou na předem vytipované místo na silnici severně od letiště, která spojuje obce Dobrovíz a Kněževes. Věděl jsem, že to nebude úplně ideální místo na pozorování vzhledem k azimutu řídící věže a vycházejícího Měsíce, ale nic lepšího nebylo. Jen co jsem dorazil na místo, moje obavy se potvrdily. Při pohledu na Měsíc, který byl silně vlevo od věže, se má představa o zajímavé kompozici rychle rozplynula, ale když už jsem tam byl, rozhodně jsem nehodlal odjet domů s prázdnou kartou ve foťáku.
Lukáš Ronge – Trutnov
Na tento večer jsem čekal s velkým napětím, protože celé odpoledne bylo zataženo a doufal jsem, že se oblačnost protrhá a obloha bude večer vidět. Naštěstí se tak stalo a již kolem 18. hodiny bylo téměř jasno. Protože jsem se připravoval na večerní „rozlučku se svobodou“, kterou jsme pořádali pro kolegu, předběžně jsem se domluvil s kamarádem na pozdní večerní focení, protože jsem si toto nemohl nechat ujít. Po oslavě jsem se telefonicky spojil s kamarádem, ujistil se, že je již doma a pomalu vyrazil k němu. Již při odchodu z restaurace Měsíc svítil nezvyklou intenzitou, která mě překvapila, protože jsem si nepamatoval, že by Měsíc v úplňku svítil tak silně. Po příjedu ke kamarádovi jsem jen nastavil teleskop, protože samotné sestavení venku provedl již před mojim příjezdem, což ušetřilo spoustu času. Protože byl již teleskop i správně zkalibrován, stačilo vybrat cílový objekt a po natočení teleskopu ho zaostřit. To jsem provedl přes okulár a musím říci, že síla světla byla velmi nepříjemná a do okuláru se nedalo koukat příliš dlouho, pak nebylo vidět už vůbec nic :-). Nicméně po zaostření Měsíce jsme vyměnili okulár za redukci pro digitální zrcadlovku DSLR, provedl jsem jemné korekce v zaostření přímo přes LCD display foťáku a hned jsem si všiml jedné věci, a to, že se mi celý Měsíc nevejde do jednoho záběru, i když předchozí focení v lednu bylo vcelku bez problémů. No nic, vyfotil jsem Měsíc na dvakrát a poté ho spojil v počítači. Chvilku jsem zkoušel nastavovat různé expoziční časy (od 1/10 po 1/500s) až jsem našel ideální čas a s ním jsem fotil. Během 20 minut jsem pořídil asi 3 desítky různých záběrů a zkusil jsem natočit i kousek videa měsíčních kráterů pro program Registax. Poté jsme si začali prohlížet zbytek hvězdné oblohy, ale ač byla silně rušena Měsícem, zaujala mě kousek vlevo od Měsíce poměrně hodně svítící „hvězdička“ :-).
Protože jsem si nebyl jistý, co by to mohlo být a magnituda byla poměrně velká, zapnul jsem si v telefonu program Starwalk a ihned jsem se dozvěděl, že se jedná o planetu Saturn. V tu chvíli se pozorování Měsíce naprosto zvrhlo na pozorování Saturna a to z toho důvodu, že se jednalo o první pozorování této planety od té doby, co máme k dispozici teleskop Meade. Ihned jsem tedy teleskopu nastavil nový bod pozorování a teleskop se přesunul na sledování Saturna. Již při prvním pohledu do hledáčku foťáku jsem spatřil Saturnovy prstence, což jsem naprosto nečekal a byl to velký úspěch, na který se přišli podívat i ostatní. Zkoušeli jsme ještě Saturn trochu doostřit, což se i povedlo, ale díky malému průměru zrcadla teleskopu (6″) jsme nemohli čekat zázraky. Nicméně jsem vyfotil pár snímků Saturna a i video a poté jsme opět vyměnili redukci za klasický okulár, který má o něco větší přiblížení. Postupně jsme se všichni přítomní vystřidali a pokochali se krásným pohledem. Pak jsme teleskop přetočili zpět na Měsíc a ještě si prohlídli jeho detaily a okolo půlnoci jsme teleskop zabalili a já vyrazil naprosto spokojený domů.
Video natáčené DSLR zabírající Saturn a nestabilitu atmosféry:
Na konec ještě uvádím pár nejzdařilejších snímků z předchozích focení pomocí teleskopu Meade.
