V posledních dvou sezónách jsem přispívání na stránky www.bourky.cz nepěkně zanedbával a to přesto, že patřím k původním zakladatelům tohoto webu. Letos jsem navíc navštěvoval náš web čím dál tím víc sporadicky – asi proto, že mi každá návštěva, při které na mě vyskočil nový pěkný článek, připomínala můj publikační skluz, nedostatek času a v neposlední řadě lenost:-)
Nic z toho však neznamená, že bych se úplně přestal zajímat o extrémní a fotogenické projevy počasí. Nic takového. Naopak jsem letos zvýšil svoji pozorovatelsko-fotografickou aktivitu a o něco více se snažím věnovat časosběrnému snímání. A protože se mi ještě nechce do přispěvatelského důchodu, rozhodl jsem se, že proberu letošní fotoarchiv a pokusím se vybrat alespoň pár zajímavějších úlovků a videí. Laskavý čtenář promine, že se vzhledem k velkému časovému odstupu oprostím od radarových snímků, družicových animací a přesných meteorologických údajů, moje paměť má své limity a někdy ani fotka nestačí k vybavení si konkrétní situace:-)
Únor
Začnu trochu obšírněji. Únorové jasné – a zároveň mrazivé – noci způsobily, že se do hledáčku mého zájmu dostalo fotografování takzvaných startrails – hvězdných drah. Jak to tak bývá, s oč větším nadšením jsem se na tuto fotografii vrhl, o to horším způsobem. Místo správného postupu jsem zvolil metodu velice dlouhé expozice, která samozřejmě nesla výsledky v podobě nevýrazných hvězdných drah, vysokého šumu a rychle vyčerpané baterie fotoaparátu. Tím správným postupem, ke kterému jsem se po přečtení několika článků dostal, je samozřejmě sériové snímání, dá se říci svého druhu timelapse. Během jara jsem vyplodil dva „koukatelnější“ snímky, posuďte sami.
Květen 2012
V polovině klidného května už začínám mít bouřkový absťák, tak alespoň beru přítelkyni Veroniku na romantický výlet po krajině Slánska. Skutečným cílem je samozřejmě nalezení zatím utajených pozorovacích míst:-) Poštěsťuje se nám až několik kilometrů od Slaného za vsí Drnovem, kde se otevírají daleké výhledy na rovinaté Podřipsko. V dáli na severu se něco děje, alespoň to nebude jen pasivní hledání místa, ale rovnou ho vyzkoušíme. Necháváme auto na nájezdu do pole. Když rozkládám stativ, nevěřícně si mě prohlíží podroušený chodec mířící do sousední vsi. Není se mu moc co divit, za timelapse to opravdu moc nestojí, ale jak se říká – lepší než drátem do oka:-)
Červen 2012
První zajímavější bouřková akce přichází v polovině června. Odpoledne ještě pozorujeme na Rovinách vzdálené květáky na severu, večer už je připravena ochutnávka i v bližších končinách. Za večerního pološera lezu na střechu slepičárny, nastavuji timelapse a vzápětí už s Veronikou klušeme na konec ulice, kde se nám otevírá dobrý pohled na siluetu masitého cébáku šinoucího se nad rozsvěcející se obcí. Prolétávající letadla a jasná obloha nad hlavou ve spojitosti s bouří na obzoru představují snad nejideálnější pozorovatelskou situaci, jakou si můžeme představit – jen kdyby snad bouře chtěla být o něco aktivnější a o malinko bližší:-)
Dvacátého června večer sedíme doma a už se nám nikam ven nechce. Ale to neznamená, že si neužijeme bouři, která se žene severně od Brandýska a máme ji tak jako na dlani. Jelikož její okraj zasahuje dost citelně i přímo nad nás, zůstáváme v bezpečí domova a postupně okupujeme všechna okna mířící severním směrem. Ke slovu se dostává i takový malý pokus – zkouším udělat timelapse noční bouřky, to jest něco, co jsem vždy považoval za hloupost:-) Výsledek však není úplně špatný, i když každému se určitě líbit nebude. Úlohu timelapsovacího stroje tentokrát zastane zánovní Olympus E-PL2.
Červenec 2012
Vrchol sezóny přichází hned první červencové pondělí. Večer už jsme ve střehu všichni, kdo jsme zvědavi na chystanou podívanou. Naše první stanoviště na Rovinách obývá Veronika se mnou, za chvíli se přidávají Honza a Radek. Pokoušíme štěstí na vzdálených výbojích, které produkuje bouře neomylně mířící přímo na nás. Pohled na radar a první kapky, které se záhy spouštějí z nebe, nás nenechávají na pochybách, že bychom se měli rychle přesunout do sucha a bezpečí domova. Ještě však nejsme ani dole v obci, když na kapotu našeho vozu dopadávají první krupky. Rychle měníme plány a ďábelskou rychlostí se řítíme pod nejbližší most, který nám poskytne dočasné přístřeší. Po chvilce již zastavujeme v suchu a nad námi sviští auta na dálnici. Přesněji řečeno zdolávají přívaly vody řinoucí se doslova odevšad.
Pod naším dočasným přístřeším přečkáváme přímý přechod bouře a vzápětí se vydáváme domů. Ani tam nás nečeká klidné spaní – v závěsu za první bouří se pohybuje další a během bezsrážkové pětiminutovky mi dává možnost ulovit moje letošní nejhezčí blesky.
Jak se někdy také říká, v nejlepším se má přestat a tak můj první článek končí právě tady. Máme tady půlku sezóny a jelikož její druhý vrchol prošvihnu v práci, tak mě už čekají jen věci méně akční a více pozorovatelské. Ale více až v dalším článku.
