J. Drahokoupil – Třebusice, okr. Kladno
Přesto že 8. červenec neměl být z bouřkového pohledu pro západní půlku Čech a především pak pro oblast Kladenska ničím speciálním, je milým potěšením konstatovat, že i takový den může být vrcholem sezóny (i když samozřejmě doufám, že přijde ještě něco lepšího, ale prozatím je tohle můj vítěz…). Předpověď Skywarnu slibovala většinu bouřkové aktivity do jiných lokalit naší země a i pohled na radar po poledni nesliboval žádné větší naděje pro můj „rajon“.
 |
Radarová situace, kdy nad námi byla jen kovadlina vzdálené bouře. Čas 15:30 SELČ, křížek značí Brandýsek. © Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj Velikost: 272 kB |
Přes Brandýsek přešla jen kovadlina vzdáleného jádra bouře a nic nenapovídalo, že by se mělo ještě něco významného odehrát. Před šestou hodinou večerní mi najednou píše Tomáš N., že severně od nás je velkej congestus. Koukám na radar, vybíhám ven, kde vidím jen vršek, ale je zřejmé, že se něco na obloze ještě začíná dít. Kvapem balím veškerou techniku a vyrážím rovnou nad sousední obec Třebusice, kde očekávám dobrý výhled na vzniklou bouři. Bohužel, jen co dorážím na místo, výhled na bouři mi kazí četná nižší oblačnost, takže nezbývá než čekat, zda se udělá nějaká díra v mracích. Ta se nakonec dělá, ale to je tou dobou bouře už minulostí.
Už už se balím, že pojedu domů, ale pohled na oblohu mě stále drží na místě. Vývoj v okolí je stále docela zajímavý a fotogenický, a na severu, na původní trase předešlé bouřky, se tvoří nová konvekce, která má zjevně potenciál se také stát bouřkou… alespoň v to doufám. Nasazuji Ricoha, spouštím timelapse a čekám, co se bude dít…
Vývoj konvekce se mi líbí víc a víc, tak přidávám vedle Ricoha ještě Canon 40D a nastavuji záběr více vpravo… do očekávaného postupu bouře. V tom mou pozornost upoutává poměrně zřetelný bílý „cancour“ oblačnosti na kraji základny mraku. Okamžitě mi hlavou bleskne: „To je tromba, to je tromba!“ Teď nezpanikařit! Je to docela daleko… potřebuji teleobjektiv. Sahám tedy do batohu a hbitě vyměňuji objektivy. Na teleobjektivu mám polarizák, takže raději hned zvyšuji ISO na 200, abych mohl zkrátit expoziční čas a fotky se mi nemázly. Pro jistotu ještě kontroluji zapnutí stabilizace a autofokusu. Vše je v pořádku, tak Ji začínám „kropit“ :-).
Hned si uvědomuji, že by mohla být tromba vidět i na timelapsu… a opravdu, je dokonce na obou. Na tom z Ricoha je vidět její vznik v pravé části záběru ke konci videa a na 40Dčku je její závěrečná část pro změnu vlevo na začátku videa:
Polévá mě pocit velké radosti a satisfakce… „Konečně!“, říkám si. Je to jasné. Bouře roste a já jsem odhodlán ji pozorovat až do konce. Pokračuji v intervalovém snímání zrcadlovkou a vesele hopsajíc okolo pořizuji mraky dalších fotek… mraků :-).
Po delší době se dostávám k pohledu na radar a sleduji, že bouře právě provádí tzv. „stormsplitting“, což je za pár chvil vidět docela dobře i vizuálně. Po zaplnění karty, její rychlé výměně a úpravě expozičních hodnot pokračuji v intervalovém snímání…
Pořizuji další jednotlivé fotografie a vrhám se také na panoramy…
 |
Animace stormsplittingu na radarovém zoomu mezi 19:30 a 21:30 SELČ. Křížek značí Brandýsek. © Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj Velikost: 5573.7 kB |
Závěrečnou část timelapsu věnuji detailu nasvíceného congestu, který se ještě snažil přerůst v Cb, ale nejspíš vlivem úbytku insolace nedokonal svůj vývoj. I tak je to ale pěkná podívaná…
Závěrem musím konstatovat, že to byla nakonec jedna z nejfotogeničtějších bouřkových situací, co jsem zatím zažil. Pravda, nedostalo se na žádné blesky, ale to ani cílem nebylo a tohle mě těšilo daleko víc než jakékoliv blesky.
 |
Snímek z družice MSG v pseudoviditelném spektru z času 20:00 SELČ. © Český hydrometeorologický ústav, EUMETSAT Velikost: 181.8 kB |
Celý průběh timelapsu Canonem 40D v jednom videu spojeném v Youtube:
T. Novotný – Nové Strašecí, okr. Rakovník
Stejně jako Honza i já označuji tento den jako vrchol sezóny. Velmi potěšilo to, že jsem to celé v naprostém poklidu sledoval nedaleko svého bydliště (nebylo třeba vůbec nikam jezdit) a navíc v den, kdy se na Kladensku neměla významnější bouřková činnost odehrávat.
Kolem šesté hodiny mě ven vytáhla především fotogenická mělká konvekce, i když jsem věděl, že se severně od nás něco děje. Asi po půl hodině fotografování kumulů kdesi v polích, jsem usoudil, že cumulonimbus by byl přeci jen lepší a přesunul jsem se na místo s lepším výhledem na sever. V tuto chvíli mi pravděpodobně unikla tromba, kterou zrovna “kropil“ Honza. Okamžitě nastavuji timelapse na Canonu Power Shot SX 220, se kterým tuto sezónu timelapsuji prvně, a současně pořizuji i první fotky zrcadlovkou.
Po chvíli je jasné, že minimálně do západu slunce bude stále co fotit, protože bouře stále sílila. S Honzou jsme si párkrát po telefonu vyměnili názory o tom, jak krásnou konvekci fotíme a že je to jedna z nejhezčích, co jsme doposud pozorovali. Vrcholem pozorování se stal mohutný overshooting top.
Bouře pokračovala ve vývoji až do západu slunce, kdy už se nacházela poblíž hranice s Německem. Dokonce bylo vidět i pár blesků pod základnou Cb, ale byly natolik vzdálené, že nemělo smysl je fotit.
Celou dobu jsem se obával toho zda je Canon dobře nastavený a zda výsledný timelapse se povede. Situaci jsem timelapsoval bez přerušení a změny záběru, což byl trochu risk, ale všech 1234 fotek se vydařilo a vytvořit timelapse už byla hračka. Doporučuji shlédnout v HD rozlišení a na celou obrazovku.
M. Janoušek – Slánsko
Tento den zakončoval mimořádnou, více než týdenní bouřkovou situaci, kdy se nad ČR udržovala vlnící se studená fronta, která prakticky denně přinášela do Čech a na Moravu silné bouřky. Rozloučení s touto frontou ve Slaném proběhlo opravdu ve velkém, alespoň co se týče příležitostí k fotografování.
Ne však celý den se skládal jen ze samých úspěchů. Už v dopoledních hodinách bylo na radaru patrné, jak se linie spíše slabých izolovaných bouřek přibližuje z Německa. Zhruba někde v pohraničí se na této linii jednomyslně vyklidil prostor o délce nejméně 50 km právě v místech, které mířily k nám. Když nás pak jižní polovina této snůšky bouřek podjížděla, asi v zápalu zoufalství jsem se rozhodl pro výjezd na JZ, který jsem průběžně natahoval. Severní část srážkového pole ale stále více vyhasínala. Až těsně před Kralupami jsem zjistil, že výjezd byl úplně zbytečný, protože je vidět pouze altostratus. Bez jediné fotky se vracím zpět do Slaného za slabého deště z kovadlin.
Neúspěchem skončil také ještě krátký výjezd na pozorovací stanoviště kolem 18. hodiny, když na SV vyrostla nová ojedinělá bouřka. Snažil jsem se jí aspoň zezadu vyfotit, ale výhledu výrazně zamezovaly stratovité oblaky.
Po sedmé hodině večer jsem si při pohledu z okna všiml, že směrem na SZ vzniká dvojice celkem výrazných congestů, které už samy o sobě jsou docela fotogenické. U jednoho z nich na zadní straně dorůstaly nové buňky. Při rozpadu jedné věže pak v její vrcholové části zbyl proužek virgy, což svědčilo o značném vertikálním rozsahu a potenciálu dosažení stádia cumulonimbus. Při vývoji další věže se již celá její zadní část přeměňuje ve srážkovou hmotu. To už neváhám, beru opět kolo a přesouvám se na nejbližší stanoviště s výhledem na sever.
Hned při prvním pohledu na oblak si všímám, že u základny je funnel cloud. Nejsem si jistý, jestli se jedná přímo o trombu, ale vírů je postupně více a rozhodně vypadají hezky. Vlastní konvektivní oblak je v tuto chvíli již cumulonimbem s jasně vyvinutou hlavicí a srážkovým polem. Po chvíli intenzivního fotografování se před samotný cumulonimbus začíná nasouvat méně atraktivní konvekce. Všechno ostatní ovšem nasvědčuje, že po jejím odstupu by se mohla dál odehrávat krásná podívaná.
Čas proto využiji k přesunu na další stanoviště asi 3 km severněji. Zdá se totiž, že právě vzdalování oblaku by mohlo být hlavním nepříznivým faktorem. Na kopci ovšem zjišťuji, že se na této nevhodné konstalaci oblaků mnoho nezměnilo, a tak v rychlosti projíždím další údolí. Teprve na dalším kopci se ukazuje pěkný cébák. Okolní obloha se také začíná čistit. Zastavuji ale jen nakrátko, abych udělal několik fotek a poté v cestě pokračuji dál.
Těsně před obcí Zlonice musím znovu zastavit. Na oblaku v tuto chvíli prudce vyrostla výrazná hlavice tvaru květáku. Narychlo jsem pořídil několik fotek. Místo ale není vhodné pro fotografování oblohy, proto rychle jedu dál.
Poté co projedu městem, ihned zastavuji na poli s přijatelným výhledem. Mrak se rozrostl do opravdu nebývale krásné podoby. Byl to už skutečně plnohodnotný cumulonimbus s mohutnými kupami v různých stupních vývoje včetně čerstvých květákových hlavic, které se nořily do kovadliny. Oblak měl jasně vyvinutou oblast vzniku nových buněk na JZ straně bouřky (back building).
Po krátké cestě opět zastavuji u kraje pole. V tuto chvíli se v okolí oblaku začínají vyvíjet i další výrazné kupovité oblaky, z nichž některé začaly též dosahovat stádia Cb. Na západní straně jsou dva pěkné congesty. Na východ právě vzniká nový slabý cumulonimbus. Pod kovadlinu hlavní bouřky se drala skupina ještě silnějších congestů. Bylo mi jasné, že v tuto chvíli fotím jedny ze svých nejlepších cumulonimbů, ne-li nejlepších vůbec.
Rychle pokračuji dál a cestou si všímám, jak zmíněná skupina congestů kovadlinu doslova proráží a vzniká krásný přestřelující vrchol. Bohužel z aktuální pozice nejde fotit. O pár minut později konečně zastavuji na kopci, ale přestřelující vrchol již splývá s novou kovadlinou. Přesto pořizuji sérii dalších fotek, kde se do popředí dostává i východně situovaný slabší neméně krásný Cb, který nabývá podobu „opatrných“ květáků. V jednu chvíli se na spodní části jeho slabé hlavice dokonce objevily i mamma. Oblaky již postupně začíná barvit blížící se západ Slunce.
Při jedné z dalších zastávek se nacházím u obce Mšené Lázně. V tuto chvíli je patrné, že dvojice Cb se i přes mou snahu již docela vzdaluje. Přesto je možné stále pozorovat nové slabé dorůstající buňky zabarvené západem Slunce. Dobře patrná je také zajímavá základna, která je nyní prostá všech balastních oblaků. Oblaky se postupně zmenšují a slábnou. Vznikají sice nové buňky, ale již nejsou tak silné. Přesto si díky šeru všímám prvních blesků v hlavním cumulonimbu.
Nakonec se vrcholová část tohoto Cb nádherně zbarvuje do růžova, zatímco spodní části kup zůstávají šedé až černé. Poté šedne oblak celý a končí tak toto více než dvouhodinové pozorování.
Poté začínám řešit návrat. Jak už u mých úspěšných lovů bývá zvykem, tak na každém takovém se něco ztratí nebo rozbije, jako třeba namočený foťák, poztrácené součástky od stativu nebo od foťáku apod. Nyní zjišťuji, že jsem při jedné z asi 20-ti zastávek při vyndávání foťáku z tašky vyhodil i přední světlo na kolo. Bylo sice stejně skoro na vyhození, ale přede mnou je 20 km v noci na silnici. Cestou zpět namátkově prohledávám první 3 příkopy, kde jsem evidentně zastavoval, ale vše bez výsledku. Navíc pak už je stejně tma, takže není co řešit. Naštěstí provoz v neděli v noci byl téměř nulový.
Díky tmě jsou stále více patrné záblesky ze slábnoucí bouřky na severu. Po chvíli pozorování je ale vidět, jak se blýská i v další kovadlině, která je za ní. A co víc, i třetí malý černý oblak úplně nejdále je také kovadlina bouřky ve které se blýská. Později jsem zjistil, že byla z bouřky v severním Polsku vzdálená těžko uvěřitelných 350 km přímou čarou. Velká škoda, že jsem neměl stativ, mohl by to být další pěkný úlovek. Patrné byly i blýskavice z bouřek na Moravě. Byl jsem ale tak unavený, že jsem ani neměl sílu něco pozorovat a už vůbec po příjezdu brát stativ a podnikat zase nějaký další výjezd.
D. Müllerová, T. Chlíbec – Sulice – Mandava, okr. Praha-východ; Horoměřice, okr. Praha-západ
Neděle 8.7. se tvářila celkem poklidně, ale když se mi krátce po poledni ozval Tomáš, že se na JZ děje jakýsi pokus o SQL, ani jsem neprotestovala, sbalila se a vyrazila do terénu. Oproti uplynulým dnům byla obloha pěkně vyčištěná a objektivu více lahodila, nežli předchozí kouřma. Sejít jsme se měli na obvyklém místě cca 500 m od mého bydliště, ale po chvíli marného stepování na tramvajové zastávce jsem pojala podezření, že něco není v pořádku. To mi ostatně za chvíli potvrdili i uniformovaní pánové od Dopravních podniků, kteří u mě zastavili a oznámili mi, že se kousek výš po Evropské ulici propadla vozovka, načež mi začali vysvětlovat poměrně složitý systém náhradní dopravy. Přerušila jsem je a zavolala Tomášovi, aby mě raději vyzvedl před domem.
Vzhledem k tomu, že lajna měla podjíždět Prahu J-JV, rozhodli jsme se vyrazit na Mandavu. Mě se chtělo ještě trochu jižněji, ale nakonec to bylo beztak jedno, protože se linka jako mávnutím kouzelného proutku rozpadla a aktivní zůstala pouze od Tábora níž, což už bylo mimo náš dosah. A tak jsme zkraje ještě pozorovali pár velmi vzdálených CG blesků, pokus o shelf kdesi kousek nad horizontem a málem by bylo po parádě, kdyby se nad námi na kovadlině nezačaly tvořit mammaty, ale žádné tuctové, nýbrž tak minimálně „géčka“ :-).
Užili jsme si jich dosyta, a jelikož byl pro tuto chvíli podívané konec, vrátili jsme se domů. Zbytek odpoledne jsem se věnovala jiným věcem, ani jsem nesledovala radar, když tu mi opět volá Tomáš, že prý pozoruje nádherný cébák na severu, ale ten prý stojí za to. Mrknu na radar a hle, severně od Prahy u Roudnice vyskočila jakási červená buňka. Měla jsem už toho ale docela dost, tak jsem celou situaci ponechala na Tomášovi, který se právě přesouval k Horoměřicím a vyřizovala další telefon, přičemž jsem přešla k oknu a podívala se ven. Uviděla jsem tam večerním sluncem nádherně osvícené kumulky a ve skle protější budovy jakýsi brutální odraz, který mi dával najevo, že zřejmě přicházím o pěknou podívanou, až jsem si vzpomněla na večer 15. 8. 2010 ještě před příchodem supercely. Jen co jsem hovor ukončila, sbalila jsem to nejnutnější a vyřítila jsem se ven. Na severu vyrostl hřib téměř atomový a mě bylo jasné, že v místě svého bydliště na něj pořádně neuvidím, a tak jsem se při absenci tramvají raději vypravila na závody do vrchu. Ačkoliv jsem atleticky již dávno za zenitem, vyfuněla jsem zhruba 2 km na Babu, kde mě výhled na sever zcela uspokojil, bohužel samotný oblak už méně, neboť mi bylo jasné, že to nejlepší je již pryč. Ale i tak jsem ještě cosi stačila ulovit a vrátila se domů.
Netrvalo dlouho a měla jsem opět na drátě Tomáše, tentokrát že pozoruje luxusní blýskavici. Zabrousila jsem opět na radar, abych zjistila, že tentokrát není Tomášovou favoritkou ona pěkná bouřka na severu, která byla již touto dobou skoro po smrti, ale další poměrně vydařená buňka, která právě řádila kdesi na hranici mezi Polskem a Jeseníky – od nás cca 230 km vzdušnou čarou. Že tam skutečně „pěkně řezalo“ mě následně nezapomínal nadšeně informovat ani Zbyněk, který ji u Opavy sledoval z daleko větší blízkosti.
animace gif:
L. Opalecký – Plzeňsko
Související odkazy:
http://forum.bourky.com/viewtopic.php?f=46&t=1116 – Bouřky 8.7.2012 na fóru A.S.S.
http://hailstorm.rajce.idnes.cz/Fotky_na_rajce_8.7 – Fotografie Michala Janouška
http://dobrmanek.rajce.idnes.cz/8.7.2012_bourkove_nadeleni/ – Fotografie Zbyňka Černocha
http://www.chmi.cz – Český hydrometeorologický ústav
