Databáze supercel

Databáze supercel navazuje na projekt pozorování supercel a jejím smyslem je zdokumentování četnosti výskytu supercelárních bouří nad naším územím, a zároveň by měla odhalit, zda existují oblasti, kde se tyto bouře vyskytují častěji než jinde.

Mapová část nerozlišuje jednotlivé typy supercel a zobrazuje jen ty případy, kdy bylo pravděpodobné, že se o supercely jednalo. Byly to případy, kdy jsme měli k dispozici jak obrazový nebo video-materiál, tak bouře dle radaru vykazovaly „podezřelý“ pohyb (levo/pravostáčivost oproti převládajícímu pohybu ostatní oblačnosti), povedlo se dopátrat dopplerovská data vykazující přítomnost mezocyklóny, nebo jsme získali PPI snímky z radaru ukazující „hook echo„.

Vzorem pro tento projekt je databáze supercel na německém serveru Frontgewitter, kde je několik případů bouří, které zasáhly i území České republiky. K některým však nemáme žádnou dokumentaci, takže v našem přehledu uvedené nejsou.

Při získávání jednotlivých případů jsme čerpali jednak z našeho přehledu uskutečněných pozorování, tak i z odkazů ve fóru, prohledávání zahraničních webů, kde mohou být pozorování i z bližšího okolí naší republiky a nakonec i vyhledávání přes Google pomocí klíčových slov jako je „supercela“ související s Českou republikou.

Nelze ovšem tvrdit, že dráhy bouří, tak jak byly zaznamenány do mapy, poukazují na supercelární charakteristiku v celé své délce. Vzhledem k neexistujícímu pozorování byť jen jediné bouře během celé své délky života zobrazují trajektorie bouří pouze celkovou životnost těch kterých buněk, na jejichž částech došlo k pozorování vedoucímu k podezření na supercelární povahu bouře.

Dále je třeba říct, že vyšší počet pravděpodobných supercel zaznamenaných v posledních letech lze zcela jednoznačně přičíst daleko většímu zájmu o dané téma a dostupnosti lepších informací ať již v podobě foto/video dokumentace, tak i lepší přístupnosti zmiňovaných radarových produktů, které pomáhají vyjasnit některé případy. Na druhou stranu jsme určitě nepokryli úplně všechny případy možných supercel. Ne všechny bouře byly zdokumentované a pokud jsme měli k dispozici pouze distanční metody pozorování (radarové produkty, družicové snímky, atd.), do spekulací jsme se raději moc nepouštěli.

Pokud máte kdokoliv reálné podezření na výskyt supercely, která se v našem přehledu nenachází, napište nám do diskuzního fóra. My se na to podíváme a v případě kladného výsledku případ do databáze doplníme.

Předběžné vyhodnocení databáze supercelárních bouří – 2014

Hned na začátku bychom rádi zdůraznili, že předložený článek si neklade za cíl být exaktní vědeckou prací. Důvodů je hned několik a hlavním z nich je samozřejmě nedostupnost a často i neexistence potřebných dat, jež by umožnila objektivně posuzovat možnou supercelární povahu jednotlivých konvektivních bouří. Přesto se po několika letech běhu projektu „Databáze supercel“ již nashromáždilo dostatečné množství případů pozorování možných supercelárních bouří. Nově jsme do databáze zahrnuli i některé starší případy až do roku 2000, kvůli několika velmi významným bouřkovým situacím (např. 21. 8. 2000, 31. 5. 2001). Dále byly aktualizovány mapky za jednotlivé roky, kdy jsme se oprostili od excelovské tabulky a místo toho jsme datum výskytu možné supercely zaznamenali přímo do mapek. Jedna barva několika drah možných supercel tedy odpovídá stejnému dni v daném roce.  

Je třeba znovu zdůraznit, že v databázi určitě nejsou všechny supercely, které se nad naším územím vyskytly, a naopak je velmi pravděpodobné, že jsme zahrnuli i bouřkové buňky, které supercelou možná ani nebyly. Jelikož nemáme k dispozici dostatečné měřící prvky a často ani kvalitní pozorování z dané lokality, tak nelze výskyt mezocyklony obvykle jednoznačně potvrdit nebo vyvrátit. Dosah potřebných dopplerovských měření nepokrývá celou plochu ČR, což nám také nedovoluje použít toto hlavní vodítko při určování všech možných supercel. Při rozhodování o tom zda je ta či ona buňka supercelou, bylo vynecháno mnoho nejednoznačných případů, zejména mimo ČR.   

Jedním z výsledků předběžného vyhodnocení „databáze supercel“ je mapa ČR s vyznačenými oblastmi s počtem dní s možnou supercelou za sledované období 2007-2013. Starší případy (před r. 2007) jsme do mapy nezahrnuli, protože nemáme souvislý přehled o všech bouřkových situacích a zahrnutí jen některých případů by celou mapu znehodnocovalo. Tato mapa lépe vystihne rozložení výskytu pozorování možných supercel, bohužel i ona bude zřejmě zatížena chybami, jako je vliv hustoty přispívajících pozorovatelů v dané lokalitě.

Jednoznačně nejvíce pozorování možných supercel bylo zaznamenáno v oblasti Polabí, okolí Prahy a Brd. Jedná se převážně o rovinatou oblast, kde nedochází tak často k inciaci dalších buněk v okolí již existující konvektivní bouře, což se nejčastěji děje právě v členitém terénu. To je samozřejmě nemalý problém velké části České republiky, kdy charakter terénu výrazně ovlivňuje i možnou předpověditelnost a přesnější lokalizaci výskytu konvektivních bouří a s nimi spojených nebezpečných jevů. Když už dojde ke vzniku izolovaných intenzivních konvektivních buněk, tak často splynou s nově vytvořenými okolními buňkami do větších systémů. Častější výskyt možných supercel v oblasti Polabí a středních Čechách je však částečně spojen i s větším množstvím pozorovatelů, díky kterým se podařilo objasnit i případy jevící se z pohledu radaru nevýrazně. Další zajímavou oblastí jsou Krušné hory a jejich okolí. Zejména pak na německé straně Krušných hor dochází k situaci, kdy jednotlivé intenzivní bouře v různých letech téměř kopírovaly své dráhy postupu. Poněkud vzdálenou, ale velmi významnou oblastí s výskytem pravděpodobných supercel je severní podhůří Alp v Německu a Rakousku. V okolí Mnichova se dokonce hovoří o tzv. „mnichovské dráze supercel“. Z této oblasti jsme ale vyloučili velké množství buněk pro nedostatek důkazů o povaze buňky, protože vůči radarům ČHMÚ se nacházely velmi daleko a často byly ještě „odstíněné“ srážkami nacházející se mezi buňkou a radarem. Podobně tomu bylo v oblasti Podunajské nížiny a Malých Karpat na Slovensku. Minimum možných supercel bylo zaznamenáno v oblasti pohraničních hor (kromě Krušných hor) a na jižní Moravě. Pokud porovnáme orografii Polabí a jižní Moravy, tak se rozdílné množství možných supercelárních bouří jeví jako zajímavá skutečnost, kterou zatím ale nedokážeme vysvětlit.

Vyhodnocení některých parametrů na základě aerologických měření

U jednotlivých případů byly sledovány i některé parametry popisující prostředí v němž docházelo k vývoji konvekce, zejména pak míra energie instability (CAPE), vektorový rozdíl větru v 0-6 km (DLS) a míra relativní helicity (SREH) a dále doba životnosti zájmových konvektivních buněk. Z více než stovky případů vyplývá, že ony možné supercely mají v našich podmínkách životnost průměrně 1,5 – 3 hodiny (zahraniční publikace uvádějí 1 – 4 hodiny, vyjímečně až 8 hodin). Z grafu závislosti ML CAPE na DLS je patrné, že zájmové konvektivní buňky se obvykle tvoří při DLS > 15 m/s v kombinaci s dostatečnou energií instability. Se vzrůstajícími hodnotami DLS však zdá se „klesá význam“ CAPE (běžně stačí pár stovek J/kg), což je v souladu s poznatky jiných studií. Naproti tomu sledované hodnoty SREH se často držely i v nižších hodnotách, než je uváděno minimum pro vznik supercel (nad 150 m2/s2). Námi sledované údaje však vychází z aerologických sondáží, jejichž poloha byla často velmi vzdálená od dané buňky a naměřené hodnoty nemusí odpovídat místu výskytu zájmové bouře, to zejména platí právě pro SREH,  jež je lokálně velmi proměnlivým parametrem, zejména pak v regionech s komplexnějším terénem. Tyto údaje je tedy potřeba brát s jistým nadhledem. 

Databáze bude nadále doplňovaná o nové, ale i starší případy a v budoucnu dojde určitě na podrobnější vyhodnocení především povětrnostních podmínek situací s výskytem možných supercel. Snad dojde i ke zlepšení možnosti určování supercelárních bouří tak, aby bylo možné o supercelárním charakteru bouře rozhodovat objektivně, tedy primárně na základě dopplerovských měření meteorologických radarů. 

Vybrané případy

Zde budeme publikovat nejvýraznější případy supercel z naší databáze, které byly dobře zdokumentované a není pochyb o jejich supercelární povaze.