Luboš Tuháček, Tomáš Novotný, Dáša a Honza Drahokoupilovi – Od Chrášťan u Rakovníka až po Klecany u Prahy
K tomuto datu se rýsovala velmi zajímavá situace dávající celkem brutální podmínky zejména na jih Moravy. Estofex vydal dokonce trojku pro jižní partie naší země, což pro naše oblasti není zrovna častý jev. Byl ovšem všední den, my museli do práce a tudíž nástup do vytipovaných míst s předstihem nepřipadal příliš v úvahu. Plán byl tedy sejít se co nejdřív po práci na OC Šestka, vyrazit tím směrem a pak se uvidí, co stihneme.
Bohužel v práci jsme se poněkud zdrželi, a tak jsme se na Šestce mohli sejít až v půl čtvrté odpoledne, kdy se tam dole pod hranicemi již začínalo něco málo dít. A aby toho ovšem nebylo málo, začínalo se něco dít na západní hranici, což nebylo úplně v plánu. A teď co s tím? Máme jet na Moravu, kde se to jistě bude za chvíli hemžit supercelami, nebo se vydat za tím, co se děje na západě, z čeho bude bůhvíco, pokud to k nám vůbec dojde? A nebo se máme vykašlat na supercely na Moravě, které nejspíš ani nestihneme, když možná bude za chvíli supercela tady?
Nakonec jsme z okruhu sjeli na „karlovarku“ a následný telefonát od Honzy Džugana, který buňku na západě pozoroval, nás utvrdil, že to tentokrát nebyl špatný nápad. Vyrazili jsme jí naproti za Krušovice, kde již západní obzor značně ztmavl, a tak jsme si našli celkem ucházející pozici za obcí Chrášťany u zdejšího hřbitova a zírali, cože to na nás jde. Ačkoliv to v našem případě nebývá zrovna zvykem, bouřka, která jevila podezření na HP supercelu, před námi nezdechla, ale začala ještě zesilovat. V mezocykloně prosvítal můj oblíbený tyrkys a vpravo se začaly spouštět downbursty. Bohužel v tom nejlepším byl zavelen ústup, neboť kvalitní chase tunning na kapotě Lubošova auta nebyl zrovna cíl našeho výjezdu. Hnali jsme to na východ s bouřkou v zádech.
Podle směru postupu jsme se rozhodli sjet u Řevničova a pokračovat směrem na Slaný. Bouřka zde měla nádhernou strukturu, ale nebylo kde zastavit a navíc jsem potřebovali získat trochu větší náskok, a tak jsem museli pokračovat dál. Zastavil nás semafor u osady Rejdiště, a tak jsme na chvíli vylezli ven a hledali na obloze talíř, který nás ještě před chvilkou tak proháněl. Herdek, kde to je? Co se s tím stalo? Popojeli jsme ještě kousek za obec na jedno z našich oblíbených míst, kde se dalo lépe stát. Bylo patrno, že supercela se poněkud rozpadla a opět se zrecyklovává, ale teď spíš trochu jižněji od nás.
Co teď? Sjedeme na Prahu abychom se k ní dostali blíž, nebo budeme pokračovat na východ? Neboť pokud sjedeme, již s ní nebudeme moci jet dál. Jedeme tedy na východ ačkoliv už ne v úplně nejlepší pozici.
U Velvar jsme sjeli na odbočku na Kamenný Most a na chvíli zastavili. Byl zde poměrně pěkný výhled na wall cloud, který se nacházel v tu chvíli zhruba nad pcherskými vrtulemi a pohled na radar potvrdil naše obavy, že supercela si to zamířila přímo na Brandýsek. Vzpomněla jsem si na jahody a usoudila, že večer sklidíme nejspíš jahodovou marmeládu a z rajčat bude leda salát. Co se dá dělat. Udělali jsme pár fotek, vrátili jsme se zpět na hlavní silnici a pokračujeme.
Konečně jsme se dostali na “ústeckou” dálnici D8 a zamířili ku Praze, abychom se dostali k supercele blíž a pak i před ní. S Tomášem jsme se snažili udělat z okénka pár fotek a litovali Luboše, že musí řídit a nic z toho nemá a trochu i Honzu, který seděl u okénka na druhé straně a ve výhledu mu bránila moje maličkost… Nakonec jsme sjeli kousek od Klecan a vyběhli kamsi k poli. Bouřka již byla téměř nad hlavou, ale její život se chýlil ke konci. Supercela zde definitivně zanikla.
My byli ovšem spokojeni. Strávili jsme s ní velkou část odpoledne, ujeli s ní cca 75 km a zažili její různé proměny. To se nám ještě nikdy v minulosti nepovedlo. Domů se nám ovšem nechtělo a dostali jsme chuť ještě na nějaký bouřkový dezert. Přesunuli jsme se tedy na druhý konec Prahy – tedy na JV na Mandavu. Nad Vysočinou a jižní Moravou již řádil jakýsi slitek bouří, které byly nejspíš též supercelární povahy a pro nás už ale pasé. Nicméně co kdyby ještě po okraji něco vyskočilo, co bychom ještě mohli chytit.
Ale hlad byl nejen na další bouřky, ale i ten skutečný, a tak jsme se rozhodli na Mandavě povečeřet. Při večeři jen tak mimoděk zabrousíme na sociální sítě, co se po republice děje. Safra, proč sem zrovna dnes někdo cpe fotky z Ameriky, když máme bouřky u nás… Tornádo pěkné, ale co ten popisek, ten nesedí. Jakože Morava? Co je to za blbé fóry? Další fotky zabírají jakousi zničenou halu a zpřevracená auta… No to snad ne… Večeře nám najednou drhne v krku. Horečnatě listujeme Facebookem, Twitterem a vším možným, kde nacházíme nové a nové snímky. Neuvěřitelné. Podmínky sice daly tušit, že by k nějakému tornádu mohlo dojít, ale až takhle? Takový macek a taková paseka?
Dobrá nálada po vydařeném výjezdu se začala vytrácet. Tohle už je moc. Byli jsme ohromeni. Po večeři jsme poněkud zasmušile vyrazili k domovu. Bouřkový dezert se již nekonal a asi nás i docela přešla chuť. Doma jsme se dozvěděli, že i ta naše sledovaná supercela nebyla úplně nevinná a zanechala škody v obci Stebno na Podbořansku zhruba v době, kdy jsme ji pozorovali u Chrášťan. Panovalo zde též podezření, jestli i tato obec nebyla postižena tornádem. Další den se tam Tomáš a Dominik Erban vypravili na průzkum terénu, nicméně nenašli škody, které by výskyt tornáda potvrdily, a tak byl zde za pachatele označen downburst.
Analýza prostředí pro pátek 24. června a noc 25. června 2021 (Grék M., Švarc J., Větříšek L.)
Čtvrtek 24. června 2021 se zapsal do historie. Nad ČR se vlnila studená fronta, a zatímco západní části republiky byly již v chladnějším vzduchu, na východ proudil od jihu až jihovýchodu velmi teplý a velmi vlhký vzduch. Za východními částmi Rakouských Alp vznikala tlaková níže, která dostala jméno Volker. Na obrázku 1 je vyobrazena aktuální situace, jak ji zaznamenala síť meteorologických stanic ve čtvrtek 14:00 UTC. Zpoměrně chaotického větrného pole lze jen těžko vyčíst případné lokální zóny konvergence, tedy sbíhavosti proudění. Za zmínku však stojí vysoké teploty a především velmi vysoké rosné body místy přesahující 20°C. Na obrázku 2 je na přízemním tlakovém poli ze 16:00 UTC velmi dobře patrná mělká tlaková níže, která vznikla v okolí východní části Rakouských Alp. Právě vznik této tlakové níže se mimo jiné dle všeho postaral o příhodnou modifikaci přízemního pole větru, a tím následně přízemního střihu větru a helicity.
Na obrázku 3 je předpovědní výstup geopotenciální výšky (bílé křivky) a teploty v tlakové hladině 850 hPa modelu ICON. Velmi dobře jde vidět výrazné teplotní rozhraní na vlnící se frontě (především voblasti Rakouských Alp) a vysoké teploty (nad 20°C) jihovýchodně od tohoto rozhraní. O zvýšené dynamické parametry ve vyšších vrstvách atmosféry se mimo jiné postaral mid-level jet v tlakové hladině 700 hPa, který je znázorněn na předpovědním výstupu modelu GFS na obrázku 4.
Vysoké teploty a vlhkost se zasloužily o vysoké předpovídané hodnoty CAPE. Model ICON počítal s hodnotami v rozmezí přibližně 1500 až 2500, lokálně až 3000 J/kg modifikace MLCAPE. Na obrázku 5 je výstup výše zmíněného modelu pro oblast střední Evropy, na obrázku 6 je detailnější pohled na ČR a okolí (na webu kachelmannwetter.com/de – chybí zde krajní východ ČR, kam již model nevidí).
Když se podíváme na modelem ICON počítané indexy pro možnost tvorby supercel (obrázek 7) a tornád (obrázky 8 a 9 s odlišným časem výstupu), zjistíme, že oba indexy vykazovaly vhodné podmínky zhruba v oblastech kolem Vídně, hranic se Slovenskem, severovýchodně od Moravy a ve Slezsku.
Index SCP (supercell composite parameter) na obrázku 7 byl konstruován tak, aby bral v potaz 3 hlavní ingredience pro vznik supercelárních bouří – MUCAPE (modifikace CAPE počítaná s nejvíce nestabilní vzduchovou částicí), EBWD (efektivní střih větru) a ESRH (efektivní helicita). Efektivní střih větru se používá místo střihu větru DLS (0-6 km), neboť bere v potaz hloubku bouřkové buňky. Efektivní helicita se používá proto, jelikož je nastavena, aby „ignorovala“ prostředí s vysokými hodnotami CIN a tedy prostředí ve kterém je složité, aby bouřky vůbec vznikly. Kromě toho má tento index také stanovené hraniční hodnoty pro každou z proměnných. Více zde: https://www.americanwx.com/bb/blogs/entry/176-what-is-the-supercell-composite-parameter/
Index STP (significant tornado parameter) na obrázcích 8 a 9 bere v potaz několik hlavních ingrediencí pro tornádogenezi. Počítá se za pomoci MLCAPE (modifikace CAPE, která bere v potaz „promíchaný“ přízemní profil během dne), ESRH, EBWD, mlLCL (mixed-layer lifted condensation level – výška výstupné kondenzační hladiny, rovněž počítající spromíchaným přízemním profilem) a mlCIN (množství konvektivní inhibice, tedy energie kterou je třeba překonat, aby vystupující částice dosáhla hladiny volné konvekce). Tato rovnice má taktéž stanovené hraniční hodnoty pro každou z proměnných. Více zde: https://www.spc.noaa.gov/exper/soundings/help/stp.html
Při pohledu na předpovědní výstupy srážek modelů GFS (obrázek 10), ICON (obrázek 11) a ALADIN (obrázek 12 a 13) zjistíme, že si modely moc nevěděly rady, co se týče lokalizace konvekce. Prakticky nejblíže byly modely GFS (ten však modeloval slabé srážkové úhrny) a ICON (srážkové úhrny víceméně sedí, nicméně těžiště bouřkové aktivity předpovídal spíš do západnějších částí ČR). Asi nejhůře dopadl model ALADIN, který bouřky předpovídal nejen na poměrně pozdní hodiny, ale také mnohem západněji.
Zde si dovolím osobní vsuvku: Když jsem poprvé analyzoval hotové sondážní měření z Prostějova, tak mi bylo prakticky jasné, že dnes dojde na extrémy. Říkal jsem si, že jen čekám na první congestus. Jakmile se konvekce nakopne, už ji nic nezastaví. V tento den jsem plánoval uskutečnit bouřkový výjezd. Nakonec jsme se dohodli a trio já (Matěj Grék), David Gorný a Radek Šubert jsme prvně před cestou do Třince následně vyrazili směrem k Přerovu. Tornadická supercela na jihu Moravy téměř kopírovala hranice se Slovenskem a my se nakonec rozhodli nepokračovat dále, neboť nám to přišlo nebezpečné a navíc bylo pozdě. V terénu u Přerova jsme poprvé zahlédli videa z okolí Hodonína (prvně jsme si mysleli, že jde o fake) a rozhodnutí nepokračovat nám v ten moment přišlo jako velmi moudré. Škody nepáchalo jen tornádo, ale také obří kroupy a my nechtěli skončit v jednom z jader, která mimo jiné vznikala poměrně náhodně ve velmi rozsáhlé „pokličce“ tvořené rozsáhlými shluky kovadlin jihomoravských bouřek.
Nyní již k sondážnímu měření. Hned na první pohled je zřejmá obří, „tlustá“ plocha CAPE. Díky vlhkosti v přízemních vrstvách se od sebe jednotlivé modifikace CAPE příliš neliší – MUCAPE kolem 3300 J/kg a MLCAPE kolem 2200 J/kg, což je velmi vysoká hodnota. Střední vrstvy troposféry (v oblasti růstu krup) jsou rovněž charakteristicky suché, což jen zvyšuje pravděpodobnost významného krupobití. Dynamické parametry také souhlasí s tím, co předpovídaly modely. Střih DLS (0-6 km) dosahuje téměř 24 m/s, což je hodnota ideální pro vznik supercel. Helicita rovněž dosahuje úctyhodných téměř 150 J/kg.
Co na tomto sondážním měření moc dobře vidět nejde je výška LCL, tedy výška výstupné kondenzační hladiny. Její výšku lze přibližně odhadnout z průběhu tmavě hnědé oranžové křivky znázorňující
Obrázek 13: Předpokládaná lokalizace srážek (3 hod. akumulace) předpovídaná modelem ALADIN na 21:00 UTC (chmi.cz)
teplotní průběh nejvíce nestabilní vzduchové částice (MU výstup) – ve výšce LCL tato křivka změní tvar až téměř do vertikály (tento průběh souvisí s přechodem ze suchoadiabatického na vlhkoadiabatický děj). Proč je výška LCL tak důležitá? Hraje totiž důležitou roli při tornádogenezi. I když je tato role neustálým tématem výzkumů, jedna z teorií je taková, že čím nižší výška LCL, tím nižší negativní vztlak sestupného proudu (menší pádová rychlost) a tím pádem vyšší šance na konsolidaci přízemní vertikálnívorticity kterou si vzestupný proud může vtáhnout, zrychlení rotace a zvýšení pravděpodobnosti tornádogeneze. V tento den byla výška LCL kolem 900 metrů. Takto nízká LCL uprostřed léta a za vysokých teplot vzduchu je poměrně raritní.
Důležitá poznámka na závěr analýzy: Výše popsané sondážní měření má dvě zásadní nevýhody, a to:
- Prostějov je daleko od oblasti, ve kterých došlo k maximalizaci podmínek vhodných ke tvorbě silných bouřek.
- Sondážní měření je ze 12Z, tedy 14 SELČ. Supercela, na které došlo k tornádogenezi přešla do ,,Dyjského trojúhelníku“ pár minut před sedmou hodinou večerní. V tu dobu mohla (a nejspíš také byla) většina podmínek instability a dynamiky na zcela odlišné, mnohem příhodnější úrovni. Svou roli nejspíš hrála také již zmíněná cyklogeneze za Alpami, která modifikovala přízemní hodnoty střihu větru a helicity.
Předpovídané podmínky došly naplnění i v rámci ČR. Na našem území došlo k výskytu několika silných supercel, produkujících velké až extrémně velké kroupy o rozměrech 5 – 10 cm. Těžiště bouřkové činnosti vznikalo na ose postupující brázdy z alpské oblasti dále k severovýchodu a to v severní části Rakouska. Jednotlivá bouřková jádra pak pokračovala dále k severovýchodu, případně k východu, právě díky pravostáčivé deviaci jednotlivých supercel.
Ačkoliv se většina bouřkové činnosti odehrávala v odpoledních a večerních hodinách ve východní části republiky, celou situace paradoxně odstartovala poměrně nečekaná supercela postupující z Německa až do středních Čech. Buňka po cestě složila nejen náklad krup (viz. níže Mariánské Lázně), ale i desítky popadaných stromů v rámci Karlovarského kraje, včetně downburstu v obci Stebno (více již v části ,,Supercela s kroupami I“ či samostatnému pozorování kolegů v západní polovině Čech včetně poměrně detailního průzkumu).
Nejexponovanější oblastí se v odpoledních a večerních hodinách stala jižní Morava, kudy prošlo několik velmi silných supercel, spojených především s extrémním krupobitím páchající nemalé škody na majetku, vinné révě, sadech a dalších hospodářských plodinách. Supercela postupující přes okresní města Břeclav a Hodonín byla tornadická. V podvečerních a večerních hodinách přešlo oblasti jižní střední a východní Moravy několik menších bouřkových systémů spojených se silnými nárazy větru, včetně dvou lokalizovaných downburstů ve městě Luhačovice (více v části ,,Supercela s kroupami IV“) a ve Vyškově (,,Noční downburst Vyškov“).
Celkově bylo reportováno na území ČR 118 repotů s kroupami a bylo zasaženo při nejmenším 108 obcí. V rámci střední Evropy bylo zaznamenáno celkem 789 reportů krup, z čehož 574 lokalit bylo hlášeno z Polska, v ČR bylo zaznamenáno 118 lokalit, v Rakousku 72 lokalit, v Německu 33 lokalit a okrajově na západním Slovensku 5 lokalit.
Krupobití bylo primárně spojeno s dráhami jednotlivých supercel (viz. obrázky 15 a 16). To jsou, na poměry České republiky velmi nezvyklá čísla, následovaná snad jen situace s datem 29.6.2022. Nicméně toho dne se objevovaly kroupy většinou v rozmezí 3-6 cm.
Níže jsou zpracované analýzy bouřkové činnosti. První sada map prezentuje rozložení bleskové aktivity zachycené sítí Blitzortung, druhá sada pak srážkové úhrny pro tuto epizodu. Z analýzy bleskových výbojů zachycených detekční sítí Blitzortung je patrné těžiště bouřkové činnosti v jižní a východní části republiky táhnoucí se tak, jak postupovaly jednotlivé supercely a bouřkové clustery v ose brázdy putující z alpské oblasti dále do Polska. Dobře patrná je také dráha supercely postupující z Německa do západních Čech (viz obr. č. 19). Celkově síť zaznamenala v České Republice 13 278 výbojů. Poměrně nižší suma výbojů je daná především rychlým přechodem jednotlivých bouřkových jader.
V řídícím jihozápadním proudění došlo významnému spadu srážek zejména v oblasti, kterou prošlo více bouřkových buněk. Na poměrně velké části Moravy tak spadlo více než 30 mm. Nejexponovanější z tohoto pohledu byly okresy Břeclav, Hodonín, Uherské Hradiště, Zlín, Frýdek Místek a Novy Jičín, kde úhrny ojediněle překračovaly 50 mm. Nejvyšší úhrny zaznamenaly stanice Ježov, kde spadlo 65,2 mm (okr. Hodonín), Buchlovice s 59,0 mm (okr. Uherské Hradiště) a Čeložnice s 58,0 mm (okr. Hodonín).
Supercela s kroupami I
Sérii supercelárních bouří doprovázených výrazným krupobitím zahájila první buňka poněkud nečekaně mimo hlavní zájmovou oblast v západní polovině republiky. Buňka vznikla východně od německého Norimberku a postupovala v západním proudění k hranicím ČR, kde postupně nabrala na síle. Vertikální radarové řezy dávaly tušit přítomnost krup v bouři.
Již na německé straně byly zaznamenány kroupy o velikosti 2 cm, přičemž těžiště spadu krup leželo poblíž Mariánských lázni, kde padaly až 4-6 cm velké kroupy. Ve městě Mariánské lázně se místní potýkali s výraznou akumulací krup na ulicích. Pravděpodobně stejně velké kroupy padaly o 50 km východněji obcích Blatno a Stebno (z fotek krup z dalšího dne lze odečíst velikost kolem 3 cm), kde supercela spustila výrazný downburst (viz. https://cs.wikipedia.org/wiki/Downburst_ve_Stebn%C4%9B).
Během dlouhé trasy (přes 200 km) byla buňka vyjma krup doprovázena silným větrem, po kterém zůstaly ležet přes cesty desítky stromů, zejména v Karlovarském kraji (viz např. https://www.hzscr.cz/clanek/ctvrtek-24-6-2021.aspx) a na Rakovnicku (zde spojeno s downburstem). Dále na východ při svém vstupu do okresu Kladno začala buňka ztrácet na intenzitě a projevech.
Supercela s kroupami II
Dále se situace odehrávala již ve východní části republiky. Po půl šesté odpoledne došlo ke splittingu výrazné buňky u Valašského Meziříčí, přičemž v tomto případě dominantní buňku po splittingu představoval netradičně left mover, který produkoval kroupy na trase dlouhé přes 50 km. Největší kroupy (až 8 cm) padaly v oblasti mezi Valašským Meziříčím a Novým Jičínem, bezprostředně po splittingu buněk.
Buňka vznikla ve Vsetínských vrších a po rychlém zmohutnění se vydala dále k severozápadu. Pravostáčivá buňka narazila na Beskydy, které se staly přirozenou překážkou dalšího rozvoje. Výrazně slabší right mover přinesl taktéž výrazné krupobití. V oblasti Beskyd padaly kroupy ojediněle o velikosti až 6 cm (Prostřední Bečva 6 cm, Hutisko-Solanec 4 cm, Čeladná 3 cm), nicméně horské hřebeny eliminovaly delší životnost buňky.
Supercela s kroupami III
V dominantním koridoru postupu supercelárních bouří táhnoucí se v pásu od Mnichova, přes Linec, Břeclav, Krakow až Lublinu, se vytvořilo několik desítek supercel. Ty nejsilnější z nich byly doprovázeny snad všemi výraznými projevy, výraznou bleskovou aktivitou počínaje, silným větrem (downbursty) a kroupami (až 14 cm v Polsku) konče. Jedna z výrazných supercelární buněk vznikla kolem 16 hodiny u rakouského Lince. Na česko-rakouském pohraničí prošla štěpením na dobře definovaný right mover a left mover. Méně výrazný left mover pokračoval dál do oblast Novohradských hor kde vysypal v několika lokalitách kroupy o velikost 2 – 5 cm, než došlo k jeho interakci s dalšími buňkami na Českomoravské vrchovině.
Pravostáčivá buňka postupující přes Rakousko si prošla taktéž interakcí s dalšími buňkami u rakouského Zwettelu. V této oblasti se děly z pohledu interakce jednotlivých buněk zajímavé věci. V úvodní fázi vzniku tornadické supercely, která zasáhla jižní Moravu, zde došlo taktéž k interakci několika silných bouřkových jader. Znovu došlo k interakci více buňkových jader právě při přechodu supercely postupující z Novohradských hor a to zřejmé právě s left moverem tornadické supercely, který postupoval ostře k severozápadu a doslova ,,křížil cestu“ jádru postupujícímu od západu.
V rámci interakce nedošlo k výraznému oslabení buněk. Left mover postupující na Vysočinu poměrně zesílil a lokálně produkoval menší kroupy (Poucov okr. Třebíč 2 cm). Na Znojemsku došlo k výrazné reorganizaci a regeneraci supercely jasně patrné i na radarových snímcích. Zejména na Znojemsku se vyskytly četné kroupy o velikosti kolem 3-5 cm (Břežany, Mackovice, Těšetice, Tasovice, Božice, Valtrovice, Hrádek, Drnholec). Postupné sílení supercely gradovalo u Novomlýnských nádrží, kde místnízaznamenali kroupy o velikosti 5-7 cm (Pasohlávky, Brod nad Dyjí, Strachotín).
Při svém postupu dále na východ došlo k další interakci s jednotlivými bouřkovými jádry a vytvoření výrazné linie postupující dále k severovýchodu. Tento scénář se v průběhu večera ještě opakoval a přes východní část ČR postupovaly jednotlivé vlny bouřkových jader. Ačkoliv se v průběhu celého životního cyklu nejednalo o supercelu (viz. interakce u Zwetllu), bouřkové jádro za sebou nechalo stopu delší než 210 km, přičemž doba životnosti bouřky překročila 4 hodiny.
Supercela s kroupami IV
Bezpochyby nejvýraznější bouřková buňka sfatálními následky zasáhla navečer jižní Moravu (Břeclavsko a Hodonínsko). Supercela přinesla nejen kroupy obří velikosti dosahující téměř 10 cm, ale především ničivé tornádo (více zde: https://www.chmi.cz/files/portal/docs/tiskove_zpravy/2021/Souhrnna_zprava_tornado_24.6.2021.pdf nebo https://www.essl.org/cms/report-published-on-the-joint-damage-survey-of-the-tornado-in- southeast-czechia-on-24-june-2021/). Nicméně vzhledem k tomu, že o tornádu byly sepsány poměrně podrobné zprávy a analýzy, tato část bude věnována zejména krupobití, které supercelu po dlouhou dobu jejího životního cyklu doprovázelo.
Životní cyklus supercely byl poměrně komplikovaný. Buňka si prošla si několika fázemi interakce s okolními bouřkovými jádry. Mateřská buňka (pokud ji tak můžeme nazvat) vznikla v severním Rakousku (severně od St. Poltenu) před pátou hodinou odpolední a to bezprostřední konkurencí dalších dvou bouřkových jader. Díky vhodným dynamickým podmínkám došlo velmi záhy ke sloučení s buňkou severně a odštěpení leftmoveru na Vysočinu.
Sílící rightmover postupoval dále VSV směrem, aby o tři čtvrtě hodiny později prošel další interakcí s buňkou postupující v jihozápadním proudění. Ještě před další interakcí vysypala supercela obří kroupy v oblasti Ziersdorfu (7-12 cm).
U Mikulova došlo k další reorganizaci supercely a odštěpením vznikl další left mover, který postupoval severně na Brno. V Brněnských Ivanovicích byly zaznamenány 3cm kroupy. Bouřkové jádro následně postupovalo dále na Vyškov, aby se ,,oklikou“ začlenilo do linie bouřek, jejíž jižní část tvořil právě rightmover, ze kterého se u Mikulova leftmover právě oddělil.
Mezitím došlo k dynamickému vývoji pravostáčivého jádra, které začalo produkovat na našem území 5-8cm kroupy (Úvaly, Sedlec, Valtice, Hlohovec u Břeclavi a další). Již v předešlých desítkách minut byly zaznamenány kroupy o velikost 5-12 cm ze severního Rakouska. Bohužel trasa supercely si to namířila přímo přes dvě okresní města (Břeclav a Hodonín).
Při svém přechodu Břeclaví vyspala supercela nálož až 10 cm krup. V Hodoníně byly zaznamenány 7 cm kroupy. Vzhledem k zasažení hustě obydlené oblasti byly škody na majetku výrazné. Utrpěly značně i vyhlášené vinice a vinařství (stejně tak jako v severním Rakousku), které vypadaly jako by se přes něj prohnal obrovský katr, nemluvě o tornádu, které významně poškodilo několik vesnic na trase Břeclav – Hodonín (viz. např. https://zahradaweb.cz/kroupy-poskodily-vinice/)
Ačkoliv supercela při svém postupu severovýchodně pozvolna slábnula, byly ještě na rozhraní jihomoravského a zlínského kraje zaznamenány kroupy o velikost 5-6 cm (Louka nad Veličkou, Veselí nad Moravou).
Na Zlínsku pak došlo k pohlcení slábnoucího bouřkového jádra do lineárního shluku postupujícího dále na severovýchod. Chvíli před tím, než došlo k pohlcení suprercely postupující linií bouřek, postihl lázeňské město Luhačovice downburst, který významně poničil místní školu a poměrně velké množství domů. Nejvíce utrpěla městská zeleň, včetně zdatných vzrostlých stromů, které se lámaly či vyvracely pod náporem větru. V centru města bylo odhadnuto více než 80 % poničení městské zeleně (více viz. https://www.denik.cz/regiony/luhacovice-byly-v-draze-tornada-nakonec-je-prevalcoval-downburst- 20210701.html).
Pokud bychom měřili celkovou životnost a vzdálenost buňky, dostaneme se na místní podmínky na úctyhodné parametry bouře. Supercela vznikla ve 14:40 UTC u rakouské Křemže a zanikla kolem 19:00 UTC v ČR na Zlínsku. Za více než čtyři hodiny bouřka urazila asi 170 km, přičemž na trase dlouhé asi 130 km produkovala téměř kontinuálně kroupy (54 lokalit, kde byly reportovány kroupy). Po většinu životního cyklu bouřkového jádra se velikost krup pohybovala nad 5 cm, největší kusy krup měřily 9-12 cm.
Noční downburst Vyškov
Celodenní bouřkovou aktivitu dokončil menší mezoměřítkový konvektivní systém (MCS), který se zformoval na česko-německém pomezí a postupoval dále k severovýchodu, přičemž aktivnější byla přirozeně jižní část systému. V severní části postupně došlo k útlumu bouřkové činnosti. Pravděpodobně na supercelární buňce zakončující linii systému na jihu byly zaznamenány v jižních Čechách 4-5 cm kroupy (Malonty, Staré Hutě Unserfrau – Rakousko, Weitra – Rakousko).
Při svém postupu na jižní Moravu se systém i po půlnoci držel v kondici s odrazivostí přes 60 dBZ. V pásu od Jemnice přes Moravský Krumlov, Brno až k Vyškovu bylo ze strany hasičů reportováno mnoho popadaných stromů.
Vyškov zasáhl o půl druhé ráno silný downburst. Nárazový vítr zasáhl především jižní a východní části města, kde složil stovky stromů (jen v rámci zastavěné části města více než 300 stromů) včetně kompletně pokoseného vzrostlého větrolamu (cca v půli výšky byly stromy ulámané jako sirky) u dálničního sjezdu Vyškov-východ. Ráno tak občany města čekalo vzhledem ke spouště popadaných stromů na cesty včetně el. vedení nemilé překvapení a dopravní komplikace. Byly poničeny desítky aut. Škody byly i na střechách či vysklených oknech domů. Více viz níže:
https://www.vyskov-mesto.cz/boure-ve-vyskove-znicila-stovky-stromu-zoopark-scita-skody/d-1136002 a
Vyjma extrémně silného větru spojeného s downburstem a přívalovými srážkami, byly zaznamenány i kroupy o velikost cca 3 cm (bohužel vzhledem k tomu, že nám protékala okna, neměl jsem odvahu otevírat balkon a fotit/natáčet v živém přenosu), což potvrzuje i boční radarový řez níže. Systém pak dále pokračoval k severovýchodu bez významnějších škod.
Související odkazy:
www.chmi.cz – Český hydrometeorologický ústav
www.mapy.cz – Mapy.cz
https://www.blitzortung.org/ – Bleskové výboje a bouřky v reálném čase
www.wetterzentrale.de – Wetter | Wetterkarten | Wettervorhersage
www.kachelmannwetter.com/de – Wetter HD | Radar, Vorhersage uvm.
https://www.google.cz/maps – Google mapy
https://www.facebook.com
