Slabší derecho 29. 6. 2021

L. Tuháček, T. Novotný, D. a H. Drahokoupilovi

29. 6. jsme se opět ve složení Luboš T., Dáša a Honza D. a moje maličkost vydali na výjezd, tentokrát do krajů, kde nám to docela vychází. Předpověď slibovala výraznou MCSku ve večerních hodinách jdoucí z Bavorska, přes Šumavu, střední Čechy a dále na SV. Vybrali jsme proto Strakonicko, abychom čelo bouře stihli ještě za světla ale zase v dostatečné vzdálenosti od Šumavy, která sice dokáže nakopnout kdejakou supercelu, ale zároveň zazdít i plně rozjetý bouřkový systém. Oproti minulému týdnu vyrážíme v předstihu a rozhodování nám nekomplikují žádné výrazné bouřky směřující k nám domu apod. Došlo tedy i na házení frisbíčkem, z čehož už se stává při výjezdech tradice. Po několika neúspěšných pokusech najít vhodné pozorovací místo zastavujeme u obce Řepice na Strakonicku, kde, jak se zdá, zůstaneme až do příchodu bouře, která se mezitím přibližuje k Šumavě. Šumava tentokrát bouři celkem nakopne a zformuje ji do squall linie, na jejíž předsunuté kovadlině se začínají objevovat mammaty a horizont začíná tmavnout.

To už máme vybalenou veškerou fototechniku. Zatím je čas, tak aranžuji na střechu auta fotobrašnu, abych z ní pořídil skupinovou fotku. Ani nevím, proč k tomu nedošlo, ale začal tím můj menší strastiplný příběh s dobrým koncem, ke kterému se vrátím o pár řádků dále. Příchod bouře se odehrává zcela klasicky, občas nějaký hrom, na horizontu se postupně objevuje pěkný shelf cloud a my pobíháme sem a tam. A jako téměř pokaždé se hlavní aktivita bouře začíná rozdělovat do dvou částí a ta nejméně zajímavá prostřední část směřuje na nás. Co s tím, přejíždět v neznámém terénu na poslední chvíli někam jinam, nebo si v klidu počkat alespoň na to „málo“ co na nás jde? Když vidím ten parádní shelf cloud, který přejde o pár kilometrů severně od nás, kam nemáme zrovna výhled, tak začínám nahlodávat ostatní, že vím o jiném místě a že to určitě bude lepší a zcela jistě to vyjde. Tomu jsem upřímně moc nevěřil, už jsem nás viděl v nějaké uzavírce, nebo před vzrostlou řepkou. Nebylo potřeba velkého přemlouvání a už zběsile balíme, do auta házíme na půl složené stativy a jedeme 5 nekonečných minut k Domanicím, kde se nám otevírá pohled na jeden z nejlepších shelf cloudů, co jsme za poslední roky viděli. Poněkud „na hulváta“ parkujeme a co nejrychleji dokumentujeme bouři. Máme jen pár minut, takže každý stihne zaznamenat něco jiného. Jakmile se nám dostane několika-vrstevnatý shelf cloud nad hlavu, tak začínají nárazy větru odhadem kolem 15 m/s, ale také se ukáže pohled na pěknou whales mouth. To je turbulentně vypadající oblačnost před srážkami na spodní straně shelf cloudu. Po pár fotkách zase rychle balíme a zkoušíme se ještě dostat před bouři, ale moc nám to nejde a nakonec jsme pohlceni jádrem bouře.

Projevy bouře nebyly v naší lokalitě nějak destruktivní, potkali jsme převážně spadané větší větvě. Jinde to bylo ale horší. Dokonce množství a rozsah škod nakonec zřejmě odpovídá tzv. derechu, a to jeho nejslabší kategorii. Při zpáteční cestě, asi po 20 minutách, pomalu začínám v autě balit fototechniku. Vše ale máme různě poházené, takže mě moc nerozrušuje fakt, že nemám fotobrašnu (s trigerem, polarizákem, baterkou a nějakými drobnostmi). Zastavujeme tedy v silném lijáku na benzínce, abychom to v klidu zabalili, ale brašnu stále nenacházím. Už začíná být jasné, že jsem ji někde nechal, a asi na střeše auta. Je jasné, že pokud přežila pád z auta a neodnesl jí proud vody, tak většina jejího obsahu bude asi nepoužitelná kvůli vodě. Nechávám se přemluvit a vracíme se už za tmy a stále silného deště na obě místa, kde jsme pozorovali. Brašnu nikde nenacházím a s původním pocitem úspěšného výjezdu se můžu rozloučit. Druhý den už pomalu sháním novou brašnu a přemýšlím, jestli vůbec kupovat dalšího trigera apod., když mi najednou píše Dáša. Došlo k neuvěřitelné náhodě. Dáša napsala na facebookový profil obce Řepice s dotazem, jestli se náhodou nenašla moje brašna. A skutečně! Jedna paní, zřejmě hned po našem odjezdu z prvního místa, nalezla na silnici brašnu a odnesla ji na obecní úřad, odkud mi jí velice ochotná paní starostka poslala poštou domu. Neponičenou a s kompletním fungujícím vybavením. To jsem opravdu nečekal, že mě potká takové štěstí a několik lidí najednou udělá dobrý skutek. Ano, takoví lidé stále ještě existují. Na oplátku jsem přispěl alespoň fotkami bouře do obecní fotokroniky. Takže nakonec výjezd s několika úspěšnými konci. Děkuji tedy ještě jednou lidem z obce Řepice a Dáše za to, že zkusila napsat na obec. Já byl k tomu skeptický.

---

J. Švarc, M. Grék – Analýza prostředí pro úterní podvečer 29. června a noc 30. června 2021

Do Česka proudil mezi tlakovou výší Afra a tlakovou níží Xero velmi teplý vzduch od jihu až jihovýchodu. Tlaková níže Xero se pomalu přesouvala směrem na východ až severovýchod a s ní spojená okluzní fronta přešla přes Česko ve večerních hodinách a přes noc na 30. června.

Přes západ Česka rovněž prošel 29. června v brzkých ranních hodinách bouřkový systém. Jeho vliv šel rozpoznat např. na sondážních měřeních. Zatímco sondážní měření z Prostějova ze 12Z bylo od 600 hPa charakteristické vrstvou suššího vzduchu, vertikální profil z Prahy ze stejného času disponoval vlhkostí mnohem vyšší. Hodnoty MLCAPE se na sondážním měření z Prostějova pohybovaly kolem 1600 J/kg, sondážní měření z Prahy-Libuše disponovalo MLCAPE o něco menší, a to lehce nad 1000 J/kg. Střih větru ve hladině 0-6 km se podle dat z obou sondážních stanic pohyboval v rozmezí od 12 do 14 m/s, což v kombinaci s vyššími hodnotami lability znamenalo poměrně dobrou organizaci konvekce.

Jak již bylo zmíněno výše, oblast Čech přecházel v noční a brzkých ranních hodinách bouřkový systém z Bavorska, který ovlivnil podmínky i pro vznik odpoledních a večerních bouřek. Bouřkový systém promíchal výrazněji vertikální profil a přinesl do prostředí více vlhkosti, což je vidět i na sondáži z pražské Libuše výše (Obrázek 1).

Systém postupující z Bavorska vstoupil na hranice před druhou hodinou ranní a na danou denní dobu ve velmi dobré kondici (rozuměj ve fázi zralosti systému). Na německé straně v podhůří Šumavy se na radaru objevily hned v několika intervalech po sobě výrazné bílé odrazy, značící možnost přítomnosti krup. Šumavský hřeben tentokrát nebyl překážkou a systém hladce prošel přes Šumavu dále do vnitrozemí, vyznačující se především výraznou bleskovou aktivitou a na Klatovsku i výraznější srážkovou činností. 

 O cca 100 – 150 km dále ve vnitrozemí mezi 4. – 6. hodinnou ranní došlo k postupnému slábnutí a rozpadu systému. Elektrická aktivita začala být čím dál více roztříštěná a soustřeďovala se primárně do jižní části systému, odkud byla jednotlivá jádra ještě efektivně čerpat energii (radarový snímek z 4:00 UTC). Zbylá část systému nebyla schopna další regenerace a tak ji plně pohltily vrstevnaté srážky. Na SZ části systému se rovněž vytvořila forma MCV (mezoměřítkového konvektivního vortexu), což je forma mezoměřítkové tlakové níže s teplým jádrem, která vzniká právě v závěrečných fázích konvektivních systémů. V Polabí se systém nacházel již v konečné fázi rozpadu a při přechodu Orlických hor se rozpadly i jeho poslední zbytky (Obrázek 6).

Z obrázku 7 výše jsou dobře čitelné fáze zralosti MCS systému a fáze degradace v druhé části noci, vyznačující se především postupnou propagací bouřkových jader dále k východu oproti původnímu vektoru postupu ve fázi zralosti systému.

Níže jsou zpracovány prostorové analýzy bouřkové činnosti probíhající v noci z 28. na 29. června 2021. První mapa (obrázek 8) jako obvykle zobrazuje prostorové rozložení srážkové činnosti, druhá (obrázek 9) pak prolnutí srážkové činnosti s jednotlivými výboji ze sítě Blitzortung. Z map je dobře čitelná aktivní část v rámci jihovýchodního segmentu systému.

Po přechodu/rozpadu ranního systému včetně zbytků oblačnosti, které se přesunuly dále na sever do Polska, se oblačnost protrhala a začala probíhat insolace spodních přízemních vrstev. Příprava pro další kolo bouřek probíhala s několika málo výjimkami v podstatě až do večerních hodin, kdy přišel z Bavorska další bouřkový systém. Onu výjimku tvořilo závětří Jeseníků (díky řídícímu jihozápadnímu proudění), kde se v Nízkém Jeseníku vytvořila buňka, která prošla fází splittingu a následně se její right mover začal stáčet dále na východ od řídícího proudění (obrázek 10 a 11). Dlouhou životnost jí nedopřál nejpíš právě suchý vzduch na většině území Moravy (na rozdíl od Čech, kudy prošel ranní systém) a tak došlo k rychlému rozpadu bouřky mezi Ostravou a Opavou.

Mezitím se schylovalo v souladu s předpovědí na další kolo výraznějších bouřek spojených s přechodem MCS z Bavorska. Tedy z Bavorska v tom případě, že se na to díváme z pohledu České republiky. Nicméně systém jako takový začal vznikat ve východní Francii a v jihozápadním prouděním odcestoval téměř 1 500 km až na polské hranice s Ukrajinou, kde došlo k jeho úplnému rozpadu.

Celý životní cyklus od fáze vzniku kompaktnějších formy/linie v rámci západního Švýcarska, přes fázi zralosti při přechodu Německem až na Moravu, kde byly jeho projevy nejvýznačnější (včetně téměř pěti desítek reportů o kroupách větších 2 cm a škod páchaných větrem) až po fázi úpadku vlivem postupující denní doby a slabších dynamických podmínek na Moravě a v Polsku je zobrazen v infografice o několik obrázků níže.

Na radarových datech je vidět jak už ve východní polovině Švýcarska (obrázek 13) dostál systém plné organizovanosti a zrychlil výrazně svůj postup dále do Německa a Čech. Naproti tomu z radarových odrazů je znatelný pomalejší postup v rámci první – iniciační fáze v západní Švýcarsku a pak dále v Polsku, kde již docházelo vzhledem k pokročilé vnitřní dynamice systému k převládání vrstevnaté oblačnosti v rámci severní části systému. I na tomto konvektivním systému se v jeho závěrečné fázi vytvořil MCV. Zajímavé je, že v průběhu životního cyklu MCS došlo hned dvakrát k oddělení jednotlivých částí systému (viz obrázky 15 a 16 níže, střední Německo a pak o několik hodin později při rozpadu systému ve středním Polsku). Dynamika rozvoje je znatelná i z družicové animace (kanál IR-BT).

Na obrázku 17 jsou zobrazeny jednotlivé životní fáze MCS zachycené radarovou detekční sítí v rámci střední Evropy. Snímky jsou sbírány v dvouhodinovém kroku (stejném kroku), proto je vidět i vnitřní dynamika systému a jeho rychlejší postup ve fázi zralosti.

Do Česka vstoupil systém přes Šumavský hřeben před osmou hodinou večerní (obrázek 18). Díky dobrým dynamickým podmínkám přešel hřeben a pokračoval rychlým tempem dále severovýchodním směrem. Na čele byl pozorovaný mohutný shelf cloud (fotky se objeví určitě níže v článku) doprovázený silnými nárazy větru (v Čechách několik míst s nárazy mezi 25 – 30 m/s). Rychlosti postupu systému navzdory, se vyskytly lokálně vysoké srážkové úhrny nad 40 mm zejména v rámci Podkrušnohoří, Plzeňska a jižních Čech, což zapříčinila v rámci západní části Vysočiny zřejmě lokální konvergence proudění, která vygenerovala nové bouřkové buňky před přechodem hlavního systému. Podkrušnohořím se prohnal nejspíše tzv. vláček tedy train-effekt s tvorbou nových buněk na okraji systému.

K změně dynamiky a narušení stability systému došlo až s příchodem na Moravu, kde se začala kompaktní linie na čele systému v souvislosti se slabšími dynamickými podmínkami a „outflow dominantní“ fází systému mírně ,,drolit“ a systém začal nabývat v týlu na své vrstevnaté části (obrázek 19). Jednotlivé nově vznikající buňky (opět převážně v jihovýchodním segmentu systému), nebo shluky buněk před původním čelem negativně ovlivnily kompaktnost celého systému, a tak začalo docházet k jeho pomalému přechodu do fáze degradace, který proběhl z větší části až u našich severních sousedů.

Infografika níže (obrázek 20) zobrazuje pomocí radarových snímků dynamiku systému, kde je patrné tříštění čelní linii při přechodu nad Moravu. Znatelná je i linie konvergence kolmo na čelo systému v západní části Vysočiny. Radarová data jsou prezentována v hodinovém kroku.

A na závěr ještě prostorová analýza srážek spojených s přechodem systému včetně elektrické aktivity.

---

Jan a Monika Švarcovi (Zouvalka, okr. Vyškov)

Po předešlém týdnu se sérií bouřkových systémů, které chodily ,,exkluzivně“ v nočních hodinách již ve fázi zralosti či degradace, tedy v moment, kdy 99 % bleskových výbojů je utopených ve vodě daleko za čelem bouřky, přišla možnost ,,nápravy“. K nápravě došlo a světe div se, konečně se dalo i něco fotit na rozdíl od předešlého týdne a to jen díky tomu, že systém při vstupu na Moravu začal výrazně měnit svoji dynamiku. Zřejmě díky zhoršujícím se dynamickým podmínkám vytvořila outflow kousek za Brnem nové buňky, těsně před čelem systému. To ve mně zprvu iniciovalo frustraci, že se bude jednat o obdobný scénář se šrotem, který než začne blikat, začne z něj pršet. Při troše štěstí a prosvětlení nějakým tím náhodným CG vývojem, mohla být třeba pěkná fotka shelfu. Takhle to vypadlo tak leda na šrot.

Nicméně nové, zprvu ne úplně výrazné buňky, byly doprovázeny sice sporadickou bleskovou aktivitou, ale díky tomu že se nestihly slít v jeden shluk, bylo co fotit. V ten moment šlo spíš o to mít štěstí se zamířením objektivu vstříc správné buňce. Nebylo těch blesků moc, ale udělaly radost. Nakonec se po cestě do Vyškova těsně před městem stihly buňky slít, v kompaktnější linii a přinesly na čele slušný poryv větru, nicméně nic zásadního vůči tomu jaké poryvy větru byly zaznamenány zejména v Čechách. Po ne úplně vydařeném předešlém týdnu fajn situace.

---

Související odkazy:

Blitzortung.org – A world-wide, real-time, community based lightning detection and lightning location network with live lightning maps
ČHMÚ – Český hydrometeorologický ústav
Eumetsat.int – EUMETSAT
DWD.de – Wetter und Klima – Deutscher Wetterdienst
https://www.imgw.pl – Instytut Meteoroligii i Gospodarki Wodnej