Dáša a Honza Drahokoupilovi – Kublov, okr. Beroun; Osek, okr. Rokycany
Tuto situaci jsme sledovali asi tři dny dopředu a hned od samého začátku jsme ji komunikovali s kolegy a posílali si screenshoty modelových výstupů. Vypadalo to na dynamickou situaci a většina modelů nějak naznačovala, že by se mohly odehrávat i supercely.
Vzhledem k tomu, že se sezóna překlopila do své druhé půlky, a obava, že toho letos už moc neuvidíme, vedla k tomu, že jsme se tomu rozhodli věnovat možná nakonec víc času, než bylo potřeba. Jakmile jsem viděl simulace odrazivosti, bylo zřejmé, že ten den někde něco bude… nebo by mělo být. Proto jsme se rozhodli, že si radši vezmeme volno z práce, abychom mohli rychle reagovat na jakýkoliv vývoj. Dlouho to vypadalo, že by se konvekce měla rozjet už krátce po poledni a panovala nejistota v tom, kde dojde k rozhodné iniciaci a kam se bude potřeba přesouvat. Nejdříve to modely situovaly do severní části ČR, což by pro nás znamenalo se dostat někam východně Prahy. Dokonce pak i předpověď ČHMÚ na Facebooku odhadovala podobný vývoj.
První konvekce, která zaujala naši pozornost, vznikla v závětří Krušných hor až kolem 17:00, takže naše dopolední volno z práce bylo úplně zbytečné. Navíc to rozhodně nevypadalo na to, co jsme si představovali. Konvekce byla zatím spíš slabší, ale nic lepšího v našem dosahu zatím nebylo, tak jsme vyrazili do terénu obhlédnout situaci vizuálně. Nejdříve jsme jeli ke Zvoleněvsi, abychom měli lepší výhled na SV, ale jednak bylo hned po dojezdu na místo jasné, že tuhle konvekci už nemůžeme dohnat, ale ono to ani za to nestálo.
Říkali jsme si, co dál, ale poté jsme si všimli nové konvekce na západě u Chebu, která vypadala „podezřele“. Když už jsme celý den čekali, tak jsme si řekli, že tomu zkusíme jet naproti. Vyrazili jsme tedy nejkratší cestou na D7 a dále na D5 směrem na Plzeň. Náš plán byl sice trochu bláhový, ale nakonec se nám vyplatil. Cílovou buňku jsme cestou sice zavrhli, protože byla moc daleko a bylo jasné, že ji nestihneme, ale mezitím začala na západě vznikat další poměrně intenzivní jádra, která nám byla blíž a bylo pro nás snažší vůči nim zaujmout pozici.
Před 19:00 SELČ se od západu k Rakovníku blížilo poměrně intenzivní jádro, které zaujalo naši pozornost, a tak jsme rychle hledali vhodné pozorovací místo. Po krátké chvíli jsme se dostali k obci Kublov na Berounsku, kde jsme zaujali pozici vůči bouři, která mířila k nám. Ihned jsme se pustili do fotodokumentace, ale moc času jsme neměli. Bouřka šla sice zdánlivě bokem, ale od jihozápadu do ní přirůstala nová konvekce, a tak nám nezbylo než po chvilce kvapně opustit pozici. Intenzívní srážky, které se k nám rychle přibližovaly, jsme nechtěli pokoušet, protože bylo celkem pravděpodobné, že by tam mohly být i kroupy.
Vyrazili jsme směrem k Žebráku, kde jsme se s bouří rozloučili pohledem na její zadní stranu, protože tam odsud již nebylo reálné bouři s ohledem na silniční síť a její rychlý postup dále doprovázet.
Zvolili jsme si nový cíl. Další radarově intenzivní bouřkové jádro mířilo od západu na Plzeňsko, takže jsme obnovili naši původní ideu vyrazit tímto směrem. Původní bouře již dávno zanikla, ale najednou to vypadalo, že ten den je snad každá bouřková buňka potenciální supercelou. Valili jsme tedy po D5, ale již podruhé jsme byli od našeho záměru odrazeni nově vzniknuvší buňkou severně od Plzně, která si to mířila přibližně naším směrem. Nádherný „talíř“ pod základnou bouře dával tušit, že je tu další pokus o supercelu, takže jsme honem hledali sjezd z dálnice, abychom mohli něco vyfotit. Nakonec jsme sjeli před Plzní u Rokycan a u obce Osek jsme našli relativně použitelné místo na pozorování. to už bouře pádila kolem nás. Zkusili jsme rychlý timelapse a pár fotek a za chvíli bylo po všem.
Potřetí jsme obrátili naši pozornost směrem k Plzni, ale tou dobou nám již bylo jasné, že druhou zamýšlenou bouři v této lokalitě nestihneme, tak jsme se alespoň chvíli motali kolem Rokycan s nadějí na výhled k jihu. Bílé jádro dávalo tušit „zajímavou“ bouřku, ale od severu nebylo vidět nic extra. K supercele člověk musí být holt ze správné strany, jinak je pozorování prakticky bezvýznamné.
Mezitím se k naší lokalitě blíží další konvekce, a tak se po chvíli hledání nového místa vracíme na předchozí u Oseku. Blíží se západ slunce a oblačnost se začíná barvit do neuvěřitelných odstínů. Rychle zase rozkládáme techniku a doufáme v nějaký blesk, který by v dané situaci znamenal jednoznačně „kalendářové“ fotky. No a jak to tak bývá… už ani blik, takže jsme se museli spokojit „jen“ s barevně nasvícenými oblaky, ale i to bylo moc hezké. Tak snad někdy příště nám bude dopřáno.
Dominik Erban
Jan Džugan
Související odkazy:
https://www.chmi.cz – ČHMÚ
https://www.estofex.org – European Storm Forecast Experiment
https://www.blitzortung.org/ – Bleskové výboje a bouřky v reálném čase
