Dáša a Honza Drahokoupilovi
Uběhlo 9 dní a nám se nabízela další podobná situace té ze 14. 7. 2022. Opět to vypadalo na dynamické podmínky v atmosféře, a tak jsme se rozhodli si to ohlídat. Naštěstí byla sobota… nebylo třeba si brát volno jako na situaci předchozí, takže jsme měli mít poměrně dobré „manévrovací“ podmínky. Jenže jsme pořádně nevěděli, kde dojde ke vzniku nějakých zajímavějších bouřek – rozuměj supercel :-). S ohledem na podmínky a simulace modelů jsem byl přesvědčený, že nějaké tento den budou… ale otázka za všechny peníze byla, kdy a kde.
První pro nás zajímavá bouřka vznikla jen kousek od našeho domova už krátce po obědě kolem 13:00 SELČ v prostoru pod Kladnem a vydala se v těsné blízkosti jižně od Brandýska směrem cca k severovýchodu. Na její zadní straně rostla další nová jádra, která postupovala ve stejné trajektorii jako bouřka první a po nějakou chvíli nám nabízela docela pěknou zvukovou kulisu v podobě prakticky konstantního hřmění. Snažili jsme se z domova vyfotit i nějaký ten blesk, ale drtivá většina jich byla typu CC a prakticky by se dalo říct, že jsme neviděli snad jediný čistý bleskový kanál. Triggery s foťákem nacvakaly hromadu fotek, ale ani na jedné nic nebylo. Ony také byly dost hraniční expoziční podmínky, takže i kdyby se něco povedlo vyfotit, žádná hitparáda by to stejně nejspíš nebyla.
Jak jednotlivá bouřková jádra prošla kolem a vydala se na svou pouť k severovýchodu až východu, začali jsme si říkat, jestli jsme tím něco neprošvihli a nebude to ten den nakonec všechno. Zrovna ta první buňka toho dne, co nás minula, si to namířila východně směrem na Pardubicko a já jsem měl trochu podezření, jestli se nepokoušela o supercelární stadium. Její pohyb byl mírně deviantní od převládajícího proudění a postupu ostatních buněk a právě proto se jí vydala vstříc posádka z Trutnova v obsazení L. Ronge a T. Prouza… po všech těch letech snad poprvé na společném výjezdu. Jeli prakticky na jistotu na osvědčené místo a vstříc postupu bouře, ale jak to tak mnohdy bývá, bouřka doslova chcípla, když dorazila na místo našich kolegů. Inu každý si to občas zažije…
Opravdu jsme se začínali bát, že už nic nebude, ale stále jsme živili naději v podobě slibné předpovědi modelu ICON-D2, který na odpoledne po hlavním pásu bouřek sliboval ještě nějakou relativně izolovanou konvekci, která měla vzniknout na západě Čech a projít jižně od Prahy. Několik běhů po sobě nám konzistentně namlouval, že něco bude. S ohledem na předchozí vývoj situace a denní dobu nám stejně nezbývalo nic jiného, než mu věřit…
A opravu, jak model předpovídal, tak to začalo probíhat. Neváhali jsme tedy a i s ohledem na to, že to byla naše poslední a jediná šance toho dne, jsme se vydali vstříc postupující konvekci, která ani neblýskala a pokud ano, tak spíš jen sporadicky. Vršky mraků podle radaru lezly jen do malé výšky, ale v danou chvíli už nic lepšího prostě stejně nebylo. Jak to ten ICON-D2 předpověděl, to nevíme, ale prakticky přesně trefil aktuální vývoj jedné izolované skupiny konvektivních mraků s jednou dominantní buňkou. Bylo jasné, že to obyčejná bouře nebude. A my jsme věděli, že se musíme dostat na její jižní okraj, abychom byli ve správné poloze vůči bouři, která se ukázala býti supercelou… tak nějak podle očekávání… nebo spíš přání?
Když jsme se blížili na místo určení u obce Stašov na Berounsku, cestou jsme si všimli dvou osob, které bouřku taky fotili… že by nějací kolegové? Ale jejich místo už bylo obsazené a naše bylo asi o 1km vzdušnou čarou dál, tak jsme pokračovali. Až později jsme se zpětně dozvěděli, že to opravdu byli naši kolegové z Plzně, které jsme bohužel v tom shonu nepoznali.
Po dojezdu na místo už nebylo na co čekat. Supercela se vyhoupla z poza horizontu protějšího kopce a mířila si to kolem naší pozice. Vrhli jsme se na dokumentaci jak prostřednictvím timelapsu, tak jednotlivých fotek. Fotit blesky tentokrát nemělo smysl. Prakticky se neblýskalo. To však neubíralo bouři na kráse… možná naopak. Člověk měl víc času se věnovat její struktuře.
Byli jsme v ideální pozici. Jádro bouře a její mezocyklóna prošla severně těsně kolem a u nás nespadla ani kapka, jen trochu fouklo na její zadní straně, ale nic velkého.
Chvíli jsme váhali, zda bouři sledovat, ale po krátké chvíli jsme snažení vzdali, protože silniční síť v dané lokalitě nebyla vůbec vhodná na nějaké nahánění se se supercelou, která letěla nad krajinou poměrně rychle. Tak jsme se rozhodli, že projedeme lokalitu, kudy šlo její jádro a zjistíme, zda a případně jaké škody mohla napáchat. Díky jejímu rychlému postupu nespadlo naštěstí moc vody. Sem tam z nějaké polní cesty něco teklo, ale nic hrozného. Kroupy jsme už neviděli, protože stejně nejspíš byly jen malé a než jsme tam dorazili, tak jistě stačily roztát. Jen byly sem tam polámané slabé větve a až u Koněprus jsme narazili na neprůjezdnou silnici kvůli pádu stromu, který už ale odklízeli hasiči. O kus dál byla další jednotka a prováděla nejspíš podobnou činnost, ale tudy jsme již nejeli a nechtěli jsme „očumovat“.
L. Opalecký, D. Erban
Související odkazy:
https://www.chmi.cz – ČHMÚ
https://meteologix.com/cz – Weather for Czech Republic | Swiss Quality Weather Forecasting
https://www.blitzortung.org/ – Bleskové výboje a bouřky v reálném čase
