Vzhledem k tomu, že se prakticky za 10 let existence našeho společenství spousta z nás vypracovala z naprostých amatérů až pomalu k profesionálům jak znalostmi, tak i vybavením, lze poměrně sebevědomě konstatovat, že většina současných foto nebo video úlovků pořízených lovci bouřek kolem webových stránek bourky.com nevzniká náhodou, ale je za tím spousta píle při získávání vědomostí, léty nabytými zkušenosti a především mnohými investicemi nenávratně vloženými do rozličného vybavení, přičemž pokud by chyběl jen jeden článek zmiňovaného „řetězu“, vysněný záběr by nejspíš nevznikl. A to je to, o čem by měl pojednávat ten to text…
Za ta léta jsme se kromě jiného stali se svým neobvyklým koníčkem relativně známými, ať už jsme chtěli nebo ne. Přesto jsme se nikdy nesnažili nijak veřejně zviditelnit, ale média si nás postupem času našla buď sama nebo na základě pozitivní reference (např. od osob v ČHMÚ). Nutno dodat, že jakýkoliv kontakt s médii nám i po letech stále přináší spíš rozpaky a zvýšenou hladinu adrenalinu, než radost a pýchu z toho, že budeme v televizi. A protože je většina z nás spíš skromné povahy, tak se často objeví stres a nervozita. Jinak řečeno, kdyby se nám nikdo nikdy neozval s prosbou o TV natáčení nebo nějaký rozhovor – o živém přenosu ani nemluvě, bylo by nám dobře a vůbec by nám to v našem životě nescházelo. Přesto se této výzvě stavíme čelem a statečně dáváme občas „hlavu na špalek“ s vědomím toho, že můžeme kdykoliv ztrapnit nejen sebe, ale i kolegy, a to před značnou částí národa. Ale o to tu v konečném důsledku nejde. To je celkem náš problém, jak se s tím vypořádáme a jak budeme vypadat před veřejností. Podstata je jinde…
Jde o to, že se nám díky naší známosti čas od času ozve někdo, kdo by chtěl použít nějaké naše foto nebo video materiály (obvykle pro přímé nebo nepřímé komerční účely). Často to bývá součástí zmiňovaných natáčení pro různé televizní stanice, ale i pro jiná média, kde pro doplnění natáčení chtějí použít nějaké naše fotografie nebo videa… samozřejmě většinou ty nejlepší úlovky… ty úlovky, kterých si často i docela ceníme. No a jsme u toho… u té choulostivé záležitosti… Jak sdělit, že by ty naše nejlepší úlovky mohly být taky třeba nějak odměněny? A máme na to vůbec nejen morální nárok?
Je nejspíš pochopitelnou záležitostí, že by každý chtěl vše pokud možno zadarmo nebo aspoň co nejlevnější, ale takhle to v reálu nikdy nefunguje. Vždycky něco za něco. Službu za protislužbu nebo službu za peníze. Proč bychom my měli být jiní? Proč poskytovat své nejlepší úlovky zadarmo? Aby z toho někdo mohl dál těžit a my jsme z toho nic neměli? Proč?
Musím se přiznat, že mě čím dál častěji rmoutí podobné dotazy na mé fotografie. Ano, jsem rád, že se někomu líbí. Ale i mně se líbí… Především mě ale rmoutí dotazy, kde se nikdo ani nezmíní o tom, zda mi za poskytnuté materiály někdo projeví nějaký dík. Samozřejmě nejde o to tímto způsobem zbohatnout (když se poohlédneme po fotkách bouřek jinde v Evropě nebo nedejbože v Americe, tak by po našich fotkách nikdo ani neštěkl…), ale prakticky jakákoliv odměna je lepší než žádná. Možná jsem měkkota, ale kolikrát by mi stačila i obyčejná lidská slušnost, aby mě to obměkčilo a fotky jsem poskytl. Je fér zmínit, že se ale našly i takové subjekty, které měly tu slušnost a automaticky v prvním pokusu o navázání komunikace uvedly, jaká je situace a zda mi vyhovuje. A tak by to mělo být samozřejmé.
Čili jak je uvedeno v názvu tohoto článku, jediné, o co bych prosil veškeré zájemce nejen o mé materiály… jednejte férově a poskytněte automaticky vyjádření k tomu, zda můžete nebo nemůžete honorovat naše úlovky. Jsme sice jen „amatéři“, ale jednejme spolu na profesionální úrovni a hlavně férově lidsky. Oceníte tak naši práci daleko líp, než když si budeme muset sami říkat o honoráře, což je vždy hloupé vyústění situace.
Možná jako poznámka pod imaginární čarou… Někdo může jistě namítnout, že např. tím, že natáčíme rozhovor pro televizi se tím zviditelníme a uděláme si reklamu zadarmo, takže bychom už neměli mít nárok na peníze. Jenže ono se to má přesně tak, jak jsem psal výše… my se neprosíme o to být v TV nebo v jiných médiích. Když tam nebudeme, svět se nesboří a nás neubyde. V našem případě vlastně o reklamu ani nejde, protože reklama je propagace něčeho za účelem zvýšení zisku – a naše organizace rozhodně není zisková. Jde o to, kdo z čeho má víc… Nehledě na to, že poskytnout rozhovor je jedna věc, ale poskytnout bezúplatně obvykle to nejlepší, co člověk má, je věc jiná. To už jsou pak dvě věci ku jedné a to, si myslím, je fér nějak vyvážit. A to ani nemluvíme o tom, že se u toho taky projezdí spousta benzínu, který nám nikdo nezaplatí…
