J. Drahokoupil – okolí Brandýska, okr. Kladno
Neděle 15. července byla jedním z mála dní, kdy Estofex zahrozil „stupněm tři“… ovšem pro oblast Rumunska, Ukrajiny a Moldávie, což nás nechávalo docela v klidu. U nás hrozily max. přeháňky a slabé bouřky. Zkušenost však říkala, že takové dny tady bývají daleko lepší než dny s výstrahami na silné bouřky. A skutečnost potvrdila mé domněnky.
Již odpoledne se vytvořila na západě slabá bouřka, která se k mé domovině přiblížila docela nečekána, takže jsem na pozorovací místo dorazil na poslední chvíli, abych zhotovil pár fotek včetně panoramy a rychle se schoval do auta před deštěm, který přišel hned s nástupem húlavy.
 |
Radarový zoom v 16:35 SELČ, kdy se k Brandýsku přiblížila první húlava. © Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj Velikost: 199.1 kB |
Co se však nepovedlo odpoledne, povedlo se večer. Kolem 19:30 mě vytáhla ven další bouřka, která se tentokrát blížila od SZ přes Krušné hory a středohoří. Na detekci bylo vidět, že blesková aktivita není nezanedbatelná, ale během chvíle se ukázalo, že to nebude hlavní téma večera.
 |
Radarový zoom příchodu druhé húlavy dne z 20:30 SELČ. Křížek značí Brandýsek. © Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj Velikost: 210.1 kB |
Na přicházející bouřce se tvořila impozantní húlava, která se táhla ve velké délce. Jak se blížila, ukázala se v plné parádě.
Je třeba říct, že to byla jedna z nejlepších húlav, co jsem tady viděl a jsem moc rád, že jsem za podobnými snímky nemusel jezdit nijak daleko.
M. Janoušek – Slaný
Na hodinu přesně týden potom, co jsem pozoroval mimořádně krásné vrcholy cumulonimbů, přišla další velice atraktivní bouřková podívaná na obloze. Tentokráte se bouřkové oblaky ukazovaly ze své spodní strany.
Když Estofex vydal stupeň nula +, doufal jsem v pěknou postudenofrontální situaci se zajímavými přeháňkami, ze kterých by snad mělo občas i zahřmět. To se vlastně naplnilo už dopoledne, kdy se obloha postupně začala hemžit množstvím kumulů, které rychle rostly do výšky, základny tmavly a postupně se začala objevovat i četná srážková pole. Z jedné takové docela silné přeháňky jsem u nás zaznamenal i slabý hrom.
Podstatně lepší bouřka nás pak částečně zasáhla v odpoledních hodinách, kdy jsem se ale počasí nemohl naplno věnovat. Od západu se nejprve začalo výrazně zatahovat, pak začaly být slyšet i silné vzdálené hromy a nakonec se ukázala celkem pěkná základna bouřky. Vyfotil jsem ji alespoň z pohledu před barákem.
Ve večerních hodinách jsem si všiml, jak na krajním západě radar ukázal dvě relativně silná jádra. Výhled na ně bohužel výrazně zakrýval stratocumulus. V jeho trhlinách však byly vidět segmenty silných tmavých congestů a též kovadlin. Vzhledem k prozatím zhoršenému stavu oblohy jsem s výjezdem ještě chvíli otálel. Pak se ale zdálo, že obloha západním směrem začíná více tmavnout, proto jsem se odebral vše zkontrolovat na nejbližší SZ stanoviště.
V dálce jsem uviděl nečekaně pěknou bouřku. Na první pohled bylo patrné, že je docela silná. Zřetelná byla linie shelfu, pod kterou se vyskytovala docela široká oblast srážkových pruhů. Z jednoho místa k zemi vyšlehávala dvojice rozvětvených CG blesků i dvakrát do minuty. Po krátkém pohledu jsem popojel asi o 3 km na sever blíže k bouřce.
Zastavil jsem na tomto novém stanovišti a s pohledem na oblohu si najednou uvědomuji, že se opět jedná o jedinečnou příležitost. Těsně nad horizontem se táhl krásný tenký shelf cloud ohraničující oblast srážek. Zazněl hrom a dvojice kolemjedoucích cyklistů se tu také na chvíli zastavila, jakoby si v duchu řekli, že se jednou také podívají na krásu přicházející bouřky. Dokonce si udělali i nějaký ten snímek. I já jsem se pustil do fotografování. Takovýto tenký shelf v dálce se mi při podobné scéně před čtyřmi lety na fotkách příliš nevydařil. Tentokráte jsem to ale snad konečně napravil.
Pozoroval jsem však jen několik minut, pak po rychlém zvážení možných tras, časů, směru postupu a možných pozorovacích stanovišť se rozhoduji pro rychlý přesun na další kopec opět asi o 3 km blíže k bouřce. Je to už docela riskantní, protože po projetí údolí bych se mohl „vynořit“ už rovnou do bouřky.
Před vrcholem protějšího kopce s napětím sleduji, jak se nad horizontem postupně ukazuje již blízká linie černé oblohy. Zdá se, že ji na poslední chvíli stíhám. Na výběr stanoviště ale není příliš času. Kopec musím ještě o kus přejet, abych se dostal pod vesnici, jejíž stavby blokovaly výhled. Konečně jsem mohl zastavit. Kolo pokládám do příkopu, závod ale pokračuje přípravou foťáku. Teprve potom si bezmála až skrz hledáček prohlížím celou bouřku. Nádhera! Musím říct, že strukturou na celé čáře smetla ze stolu ten opatrný náznak shelfcloudu, se kterým nás odbyla mohutná liniové bouře druhého července korunovaná stupněm 2. Několika fotkami se mi daří ji zdokumentovat. Je to ale pouze její východní polovina. Výhled na západ zakrývaly stavby.
Vracím se proto zpět na kopec, tentokráte ale ze silnice odbočuji na jednu polní cestou, která vede východním směrem na vrchol hřebenu. Nahoře se ohlížím zpět na západ a naskytuje se mi perfektní výhled na západní stranu húlavy. Zajímavý je „náběh“ základny směrem od shelfu, který se jakoby „vytrhává“ do ztracena.
Východní část shelfu, která již doznala velkých změn, na tomto místě ale kazí dráty. Musím se proto přesunout na severní okraj hřebenu. Žádná cesta tam ale už nevede, takže musím skrz obilí. Dostávám se těsně před sráz na místo s luxusním výhledem na sever. Bouřkový mrak právě pohlcuje krajinu přede mnou. Srážková pole se vyskytují v určitém zpoždění za shelfem a ten jejich tvar nekopíruje. Poté, co jsem dostatečně tento mrak pofotil, snažil jsem se zachytit „z ruky“ i nějaké blesky na pozadí húlavy. To se ale krom jednoho lehce máznutého kousku nedařilo. Shelf se mi mezitím dostal skoro nad hlavu, a tak jsem pozorování ukončil a začal jsem se zajímat o návrat zpět.
Jako možná cesta se nabídla kolej v poli, tak po ní rychle ujíždím na východ. Přehazovačka ale po chvíli jízdy vypadá jako klubo slámy a kolo už skoro nejede. Naštěstí k silnici to už bylo jen pár set metrů. Tam jsem kolo vyčistil a ujížděl jsem před bouřkou jižním směrem. Déšť mně zastihl až ve Slaném, kde jsem ale pohotově využil jeden z mnoha možných úkrytů. Dorazil spíše jen mírný až silný déšť s několika hromy nad 2 km a celkovým úhrnem tak 2 mm.
D. Müllerová, T. Chlíbec – Velké Přílepy, okr. Praha-západ
Všimla jsem si, že pokud dosáhnu určitého stupně znechucení – ať už se mi něco nedaří, případně si ze mě bouřky utahují svými objezdy, rozpady a dírami přesně v místě mé pozice atd., a já začínám propadat černým myšlenkám, že bych vše měla raději pověsit na hřebík, příroda mi obvykle uštědří nějaký kopanec. Stalo se mi to v této sezóně už několikrát a došlo na to i v neděli 15.7.
Víkend jsem trávila doma u rodičů na jihu a připadala si tam jako ve středu kruhového objezdu. V sobotu na mě od SZ zamířila jakási slabá téměř neaktivní lajna od Prahy až po Šumavu a sotva se dostala na dostřel, byl z ní rázem šrot, a zbytky, které ještě měly nějakou strukturu, mě objely jihozápadně a severovýchodně. Cosi podobného následovalo i v neděli, kdy šlo sice opět jen o pokus o SQL, ale tentokrát už aktivní a kdy mě jedna bouřka vzala severem, zatímco druhá pro změnu jihem. Na mě dojela jen jakási nevzhledná slabá část, která, abych moc neremcala, vyplodila ze sebe jediný blesk ve vzdálenosti do 3 km. Ale alespoň jsem něco málo viděla a ani Tomáš nezůstával pozadu a užíval si odpoledne u Horoměřic.
Večer jsem se vrátila do Prahy a zrovna se mi moc nehodilo někam vyrážet, když tu jsem byla upozorněna na podezřelé jádro u Chomutova, které se tak nějak vymykalo z „průměru“. Přes obvyklé protesty jsem ale nakonec stejně příliš neváhala a za chvíli jsme už s Tomášem uháněli kamsi na SZ, až jsme se ocitli za obcí Velké Přílepy, kde jsme natrefili na velmi pěkné pozorovací místo. Posečená louka se mírně svažovala k SZ, za ní následovalo pole se žloutnoucím obilím a světe div se, dokonce i bez jinak všudypřítomných drátů el. vedení. Nad tím vším se k nám z tohoto směru přímo jako na talíři servírovala bouřka, na jejíž čele jsme zpozorovali velmi dlouhý arcus a začali jsme tušit, že nás dnes čeká opravdu nevšední podívaná. Zavolali jsme Honzovi, abychom se ujistili, že už je také v terénu a sledovali jsme, jak nám stále mohutnící shelf jede přímo naproti s občasnými záblesky pod húlavovým límcem. Byl stále lepší a lepší, až se mi za chvíli ani nevešel do širokáče.
Náhle mi ale začala na displeji foťáku problikávat ikonka baterie, ještě pár fotek a najednou byl konec. Polilo mě horko a najednou jsem si připadala jako v klasické stormchaserově noční můře. Obvykle s sebou nosím baterii náhradní, i tentokrát se nacházela v batohu, ale nebyla jsem si jista, zdali jsem ji po minulé akci nezapomněla nabít. Chvilka napětí… a ufffff, vše v pořádku a mohu pokračovat dál.
Shelf dorazil a převalil se přes nás jako mohutná vzedmutá vlna tsunami s velmi pěknou whalesmouth na spodní části. Přes svou mohutnost a velkolepost následovala docela nepoměrně slabší húlava s nárazy jen kolem 15 m/s, blesková aktivita úplně ustala a nás zkropil pouze takový střední déšť. Ačkoliv jsme byli plni dojmů po předchozí podívané, přesto jsme se ještě chvilku zdrželi, zdali se na následující buňce v téže dráze nedočkáme i nějakého záblesku, který bychom už vzhledem k pokročilému šeru byli schopni zachytit . Bohužel vše dorazilo již „mrtvé“ opět se shelfem, tentokrát už jen těžce průměrným a navíc neosvětleným. Po 22.00 jsme se vrátili zpět do Prahy, tentokrát ale spokojeni :-).
T. Novotný – Smečno, okr. Kladno
Související odkazy:
http://forum.bourky.com/viewtopic.php?f=46&t=1127 – Bouřky 15.7.2012 ve fóru A.S.S.
http://www.chmi.cz – Český hydrometeorologický ústav
