D. Müllerová, T. Chlíbec – Ústí nad Orlicí; okolí Vlašimi
K sobotě 27.4. jsme vzhlíželi s jistým očekáváním, neboť to vypadalo na první letošní možnou významnější situaci. Navíc to vyšlo i krásně na víkend, což nám dávalo daleko větší možnosti k výjezdům. Sobotní dopoledne probíhalo poněkud nervózně studováním radaru, družice, synoptických pavouků a čekáním na předpověď Skywarnu, která ve finále favorizovala stupněm č.1 oblast v pásu od jižních Čech přes Vysočinu až po východní Čechy. Ale jelikož se zde zatím nedělo nic, čeho by se člověk mohl chytit, neustále se vymýšlelo a taktizovalo. Někteří se rozhodli vyčkávat doma a vyrazit až za konkrétním cílem, já s Tomášem Chlíbcem jsme se rozhodli přesunout nejprve někam k Havlíčkovu Brodu, ale po konzultaci s Davidem Rývou jsme nakonec zamířili na Pardubicko. Ostatně zde jsme ještě žádný průšvih neměli, tak proč nezkusit novou lokalitu.
Cesta začala ve stylu „tour de benzínka“, neboť jsme ještě museli sehnat dálniční známku, což se nám zpočátku příliš nedařilo a uspěli jsme až na počtvrté. Pardubicko nás přivítalo velmi kvalitní dekou z altostratu a stratokumulů, až jsem začala litovat, že jsem vůbec vysílala pozici. Nikde v okolí se nic nedělo, akorát jihovýchodně na Vysočině začaly na jakémsi rozhraní naskakovat bouřkové buňky a propagovat se k SSV. Nejprve nám to připadalo daleko, ale pak jsme uviděli vršek té u Litomyšle a rozhodli jsme se přiblížit, jak jen to půjde. Přejeli jsme Holice a obzor před námi zčernal, Tomáš dokonce uviděl i pár blesků, zatímco já spíš střídavě koukala do mobilu a do právě umírajícího notebooku, tudíž jsem viděla akorát prd. Jelikož struktura nebyla nijaká a tudíž nemělo smysl zastavovat a něco fotit, rozhodli jsme se tedy pro core punch, že se alespoň podíváme dovnitř, přestože v buňce občas probliklo i pár bílých pixelů, znamenajících s velkou pravděpodobností kroupy. Vjeli jsme do srážek, a za chvíli se kromě beztvaré šedi objevily pod základnou různé frakty a přímo vedle nás se z pole zvedala pára a stoupala vzhůru, až jsme začali dostávat nemravné myšlenky. Před Ústím nad Orlicí dostala obloha značně dramatičtější podoby a pod základnou se objevila řada sníženin. Bohužel jsme začali klesat lesem do údolí, tudíž žádný řádný výhled, navíc rapidně zesílily i srážky, takže všude kolem se valilo hodně vody a chvílemi to stěrače sotva stíhaly. Chtěla jsem alespoň z okénka zachytit základnu, a tak jsme zastavili v údolí nedaleko nádraží na rychlou fotku a poté jsme pokračovali v hledání nějakého lepšího výhledu, což zde bylo dost složité. Nakonec jsme skončili kdesi na kopci na konci Ústí, a jelikož přestávalo pršet, pořídili jsme pár fotek bouřky na zadní straně.
 |
Zanikající Litomyšlská supercela. © Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj Velikost: 245.9 kB |
Podívala jsem se na radar a v tu chvíli jsem myslela, že mě trefí nikoliv blesk ale šlak, na JZ Čech naskočily dost podezřelé buňky směřující na Prahu – no to snad ne…
Jelikož už tady bylo po všem, rozhodli jsme se vrátit a zamířili přes Choceň na hradeckou dálnici. Najednou telefon a tam Stano Racko z ČHMÚ, neboť jsem mu den předtím na meteokroužku ukazovala možnost vysílání našich pozic v terénu a jejich zobrazování na radaru na bourky.com. Zajímal se, co jsme na naší lovené bouřce viděli, neboť prý jeho kolega měl z té lokality jakási hlášení o rozvodněných tocích. Sice se na naší pozici zrovna nic extra výjimečného nedělo, ale potěšilo mě, že i takhle mohou naše výjezdy případně posloužit.
Podezřelé buňky mířící na Prahu začaly vypadat ještě více podezřeleji, navíc mi na mobilu přistál od Lukáše jakýsi obrázek, který jsem považovala za těžkou provokaci a nechápala jsem, proč mi posílá obrázky nějakých supercel, když zrovna opouštíme bouřku, která sice vypadala nakonec i celkem dramaticky a občas i lehce podněcovala fantazii, nicméně žádné terno to nebylo. Jeho dovětek, že toto vyfotil náš kolega Jakub Roleček alias Prdek v 15:30 u Litomyšle, tedy naši buňku v dřívější fázi, mi málem vyrazil mobil z ruky. Lukáši, že to není pravda?
Buňky směřující na Prahu začaly před sebe posílat dlouhé kovadliny, čímž ještě zesílilo moje podezření, aby se nejednalo o stejný typ bouřek. Tak kdyby to vyšlo alespoň tady… Začali jsme vymýšlet, jak to trefit. Zkusit to mezi ně? Cesta po dálnici ubíhala celkem rychle. Zastavili jsme u obce Zeleneč nedaleko Prahy a koukali na tmavý J-JZ obzor. Chvíli jsme zvažovali, zdali zůstat – raději ne. Obávala jsem se, že se mezera mezi oběma bouřkami uzavře a my zůstaneme ve srážkách a neuvidíme nic. Navíc levá buňka začala slábnout a ta pravá začala směřovat od Prahy spíše JV, tudíž jsme se rozhodli přesunout více tímto směrem po D1 a ideálně se dostat před tuto bouřku, jejíž jádro se nacházelo aktuálně kdesi u mých rodičů na severu Jižních Čech.
 |
Radarový snímek dvou supercel v okamžiku rozhodování, jak postupovat dál. Křížek značí obec Zeleneč. © Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj Velikost: 269.2 kB |
Volala jsem domů, ale nikdo telefon nebral. Dojeli jsme do Prahy, kde nás přivítal déšť a sem tam už i nějaké blesky, bohužel jsme špatně odbočili, takže jsme ztratili asi tak 20 minut vymotáváním se zpět. Nakonec se nám to podařilo a my se dostali na D1 a uháněli směr Vysočina, abychom se dostali ven ze srážek a přiblížili se blízko k jádru oné buňky, která se stále stáčela doprava, tudíž nás nutila jet dále na východ. Za nedlouho se mi ozval táta, který našel nepřijatý hovor, tudíž byl podroben výslechu, co se doma dělo. Prý nic extra, jen pár krup cca do 2 cm a pak „že se to tam točilo, jako ty mraky v tý Americe“… Docela mě potěšilo, že už táta dokáže poznat supercelu a na dotaz, jestli mi udělal nějakou fotku, odpověděl, že to za to ani nestálo, tudíž jsem usoudila, že tam žádná bombastická struktura, které by se všiml i člověk, který bouřky tolik nesleduje, nejspíš nebyla. Začali jsme vyhlížet vhodné místo k zastavení, což byl v této lokalitě docela problém, poměrně kopcovitý terén s četnými lesy dlouhé výhledy do dáli nenabízel, navíc pokud člověk opustil dálnici a zkusil něco najít po malých místních komunikacích neustále klesajících a stoupajících do kopců, ztratil spoustu času. Nakonec jsme skončili na poli kousek od dálnice cca 5 km SV od Vlašimi a bylo patrné, že už se dále nedostaneme, neboť jádro bouřky bylo na dosah. Naštěstí nepršelo. Obzor před námi opět kvalitně zčernal a v kovadlině v krátkých časových intervalech problikávaly růžové IC záblesky za neustálého hřmění. Snažili jsme se zachytit, co se dalo, vzhledem k už značnému šeru to šlo s přispěním polarizačního filtru i na režim BULB, ale IC záblesky celý oblak dostatečně neosvítily, CC záblesků bylo málo, CG vůbec. Před námi se objevilo cosi jako pokus o shelf a za ním tyrkys… v hlavě jsem listovala anatomii supercely, kde co vlastně asi je a přemýšlela jsem, co od toho, co na nás jde (nejspíše FFD) očekávat. Odpověď dorazila o chvilku později, kdy Tomáš dostal do hlavy první kroupou o velikosti do 2 cm a mě pak ještě jedna potkala mezi dveřmi při úprku do auta. Mizíme. Zřejmě se jednalo o jediné dva kousky, které měly sloužit k našemu vyplašení, neboť příliš dalších už při ústupu a hledání útočiště moc nebylo.
 |
Radarová animace supercely od 19:40 do 22:40 SELČ. Křížek značí polohu poblíž Vlašimi. © Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj Velikost: 6814.8 kB |
Popojeli jsme v dešti o kousek dál k vesnici Divišov a mezitím mi volal David, který byl se Sumie (Karolínou) kousek od nás mimo srážky a chtěl vědět, jak jsme na tom. Za chvíli mi ovšem prásknul s telefonem, neboť se tam u nich objevil jakýsi trombovitý útvar. Zastavili jsme na konci vesnice, kde se Tomáš pokoušel na zadní straně bouřky chytit z okénka pár blesků, a já to zkusila, až když srážky ustaly, ale než jsem vše nastavila, vyskočila nad námi nová byť neaktivní buňka a začalo pršet znovu.
Supercela se o nás kvalitně rozbila a dle radaru pokračovala v podobě již normální bouřky bez stáčení doprava směrem na Kolín, kam ji naši kolegové dojeli vyprovodit. My s Tomášem se vrátili do Prahy sice se zážitky a vědomím, že máme dvě supercely, ač tedy ta první už byla nejspíš za zenitem, ale na kartách toho příliš nebylo, což jsme se pokusili napravit ještě další várkou čehosi řádícího zrovna u Berouna. Bohužel ani tam to nedopadlo zrovna podle našich představ. Ačkoliv jsme po cestě viděli moc pěkné CC blesky přes celou oblohu, a pak jeden vzdálený slušný power flash, v okamžiku, kdy jsme z okénka namířili svoje fotoaparáty, blesky si začaly hrát na schovávanou, tudíž jsme vše raději schovali také a vrátili se konečně po dlouhém výjezdu domů.
D. Rýva, K. Plšková – Kolínsko, Kutnohorsko, Havlíčkobrdosko, Benešovsko
Pohodové víkendové dopoledne, technika nachystaná, baterky nabité, objektivy vyčištěné, monitorování situace co se kde šustne na radaru, updaty modelů, řešení posledních technických nesrovnalostí…
Tak vypadal předvýjezdní chaos. Sledování Dáši na IRC zajistilo informaci, zda-li druhý tým také vyjel na cesty. Kolem 14:00 údajně zmizela i z ostaních komunikačních kanálů, takže rozhodnuto, vyrazili, je nutno vyrazit také. A tak se vyrazilo, dráty se naaranžovaly do funkčních pozich a jelo se… Chcíplo mi to na první křižovatce :). Chvíli zabrala motanice na při nájezdu na dálnici, ale až do Kolína pohoda, za půl hodinky jsem si na dálnici zvykla. V Kolíně jsem to zapíchla pod mostem (po projížďce po krásách Kolína, protože jsem zase nesjela správně) a volám Davovi (David Rýva), co teda bude s avizovanou účastí na výjezdu. Připojí se jako navigátor a tvůrce případného videa. Po zhodnocení situace a výskytu buněk mezi Čáslaví a Litomyšlí bylo rozhodnuto o přesunu tímto směrem. Počet drátů v autě Dava asi trošku zaskočil… odpověď na dotaz kam s počítačem… „hoď si ho pod nohy“ ještě více. Jen co jsme dorazili k Čáslavi, aktivita nedaleko nabírala vrcholu. Už nemělo smysl tomu nadjíždět.
Další zastávka byla učiněna v Havlíčkově Brodě, kde se provozoval nefalšovaný stormwaiting – doplněny zásoby vody, nezbytné žluté energetické plechovky a nakrmeno auto. Poté co začal od již zmírajících buněk proudit znatelně chladný vzduch, všude pokryv z vysoké oblačnosti… výjezd dostal krycí název „Outflow chasing“. Vlastně to vůbec nevypadalo dobře. Tedy dokud nezačala nad bavorskými hranicemi podezřelá aktivita. Druhá výjezdní sestava už byla někde na D1… nevím jestli na cestě domů. Proběhl taktický přesun do Humpolce, kde byl na posledním možném místě na stání probrán bojový plán. Ten zněl upalovat po D1 k Vlašimi, kam se nová kořist právě ubírala. Kovadliny v té době zasahovaly až do Prahy. Přes příšernou dohlednost asi tak 5 km nebylo skoro nic vidět, vrstva vysoké oblačnosti tomu nepřidávala na zlepšení. Aktivita kýženého objektu ale neustávala. Dojeli jsme kolem 20:00 na bystřické letiště a tu už bylo naprosto jasné, že toto je buňka pravostáčivá, čili supercelárního charakteru. Hodlala podjet naše stanoviště, na přesun zbývalo asi patnáct minut. Ani s nejlepšími daty a perfektní navigací se pohyb takovéto obludy nepředpovídá snadno. Kontrola pozic ostaních napověděla, že druhému týmu to nedalo a aktuálně jsou někde na opačné straně bouřky. Zabrali jsme stanoviště, ne sice nejlepší, ale bylo to konečně stanoviště, kde se dalo normálně zastavit a po kličkování po silničkách mezi kopci to bylo lepší než nic. A to nádherný dunění a prosvícené růžové jádro… Množství IC výbojů bylo impozantní, CG výbojů bylo pomálu navzdory screenům z Blitzortung aplikce. Z kovadliny pršelo, bylo to na pár fotek a pryč.
Takže další kličkování po silničkách za dalším stanovištěm. Cestou jsme si dali corepunch okrajem jádra, kapota auta schytala kroupy do 2 cm, zato ale v husté kadenci a provazcích srážek. Autíčko za deset minut uteklo jádru. Nefungující klimatizace komplikovala situaci mlžením skel. „Dataholes“ způsobené deštěm ztěžovala Davovi navigaci. Supercela za zády. Ach jo, já prostě nemůžu mít normální koníček :). Ze struktury byl viděn slabý wall cloud a hlavně lehce azurově podsvícená základna. Přes celý obzor se také táhlo něco cosi o čem jsme se hádali, že to byl beaver’s tail. U dohadů to ale zůstalo. Nedaleko Kuňovic vyhlédnuta benzínka, kam by se šlo případně schovat před kroupami, ale než jsme tam dorazili, bylo rozhodnuto o jiném stanovišti, odkud se podařilo pořídit alespoň několik fotek. Dostali jsme se jižněji za procházející bouřku. Vybaluji techniku, nastavuji bulb mode s cílem chytit některé z méně častých CG výbojů a trošku prosvícené jádro. Dave telefonuje Dáši ohledně krup, zatímco pořizuje další kus videa… Zablýsklo se. A v záblesku od zadní strany základny visela tromba. A nebyla úplně malá, jak je na vezdejší podmínky zvykem. Dalšího záblesku v době trvání úkazu jsme se už nedočkali. Až podle fotek bylo jasné, že tam mohla vydržet cca 2 minuty, snímky byly zachyceny kolem 20:33. Vůbec mě nenapadlo přizpůsobit focení podmínkám, vlastně jsem si uvědomila, co jsme zachytili při flashbacku asi za půl hodiny. Tak mám premiéru za sebou.
 |
Radarový snímek pole maximálních odrazivostí sítě CZRAD z 20:15 SELČ. © Český hydrometeorologický ústav Velikost: 244.8 kB |
 |
Radarový snímek radiálních rychlostí (doppler) s horizontálním rozlišením 500 metrů z 20:19 SELČ. © Český hydrometeorologický ústav Velikost: 36.1 kB |
Sbalili jsme výbavu a vydali se směrem souhlasným s dalším pohybem systému. Buňka začala ztrácet na bleskové intenzitě a supercelárním charakteru. Směr Čáslav sliboval alespoň nějaký výsledek. A zase ty silničky… Teprve v Habrech jsme najeli na obstojnou silnici. Před Čáslaví byl zahlédnut pravděpodobně nasvícený roll cloud, z natažených kovadlin ale vytrvale pršelo, takže nemělo moc smysl zastavovat a snažit se o focení. U Kolína se konal další nefalšovaný corepunch, tentokrát bez krup. Letiště, kam jsme mířili, bylo zavřené. Pokusy nalézt jiné bezpečné stanoviště selhaly. Chvilku jsme stáli na odbočce na pole mezi jabloněmi. Davova připomínka, že úlomky ze stromu zasaženého bleskem mohou doletět až padesát metrů, vedla k přesunu do dědiny, kde byl přechod srážek přečkán. Po odchodu již multicelárního systému bylo nalezeno ještě jedno místečko, odkud se dalo fotit. Svěží vzduch jemně provoněný od deště pomlácenými hrušněmi zpříjemňoval focení. Zachyceno bylo pár posledních CC a CG výbojů. Balení se samozřejmě neobešlo bez provokativních CG výbojů v expoziční oblasti ještě před pěti minutami stojící zrcadlovky.
 |
Animace radarových snímků radiálních rychlostí (doppler) s horizontálním rozlišením 500 metrů 16:04 až 20:59 SELČ. © Český hydrometeorologický ústav Velikost: 925.4 kB |
Odvezla jsem Dava domů, doufaje, že jsem ho moc nevyděsila jak stylem jízdy, pojetím navigační techniky (všude dráty), tak občasnými neřestmi dopravního prostředku. Otázka jestli jsem se nebála já s bláznem schopným navigovat skrze jádro supercely, mě ujistila, že vše je pravděpodobně v pořádku :). Rozloučili jsme se a já se vydala domů, ideálně stihnout ještě něco z přípražské aktivity na stanovišti mezi Vinoří a Kbely. Ani prázdná D11 to nezachránila. Bylo skoro po všem. Před domácími souřadnicemi mi po posbírání věcí z auta a pochodu domů zaburácel v dešti poslední výboj, pravděpodobně do 1 km. Tak si v duchu říkám „jo, taky přeji dobrou noc“. Koukla jsem, jak dopadla fotka tromby a s mrmláním, že u těchto jevů je i špatná fotka dobrá fotka jsem usnula jak štěně.
Sečteno podtrženo, ujeto přes 400 km, 11 hodin v terénu, fotek málo, více bude zřejmě na videu, ale stálo to za to.
J. Roleček – Litomyšl
Zahájení bouřkové sezony na Litomyšlsku proběhlo 27. 4. a i když se to zpočátku nezdálo, nakonec to byl nejvydařenější start za poslední roky.
Modelové předpovědi na tento den nevypadaly vůbec špatně, hlavně co se dynamiky týče, a po dlouhé zimě byla natěšenost na první významnější bouřkovou situaci roku obrovská. Po poledni se na Vysočině na linii konvergence začaly tvořit první přeháňky, které pak postupovaly směrem na SV. Pohled na radar mě sice optimismem příliš nenaplňoval, jelikož to co na mě od JZ směřovalo byl hodně zoufalý a neorganizovaný shluk přeháněk. Ale po zimě jsem byl ochotný „chasovat“ i tu největší vysrávku a i přesto, že jsem měl poměrně čerstvě zvrtlý kotník, vyrazil jsem do terénu.
Přeháňky směřovaly víceméně na Litomyšl, a proto volba pozorovacího místa padla na moji oblíbenou plošinu nedaleko obce Kornice, kde je nerušený výhled na celou litomyšlskou kotlinu. Po příjezdu na místo a obhlédnutí situace se moje obavy, že půjde o lov jednohromovky, pomalu začaly rozplývat. V dálce, na jihozápadním obzoru, se totiž začalo rýsovat jádro, s jakousi nenápadnou strukturou, které však jak vizuálně tak podle radaru sílilo. Vybalil jsem tedy GoPro kamerku, umístil ji na auto a spustil timelapse. Situace začínala být čím dál zajímavější a po chvíli se ozvalo první zahřmění – sezóna 2013 byla zahájena :).
 |
Radarový snímek produktu PPI elevace 0.6° s horizontalním rozlišením 500 metrů z 15:08 SELČ. © Český hydrometeorologický ústav Velikost: 25.6 kB |
Jak se buňka stále více blížila, bylo jasné, že projde Z od mé pozice a já proto začal uvažovat o přesunu. Po chvíli váhání jsem to ale zavrhnul, protože se mi zdálo, že dochází k propagaci směrem doprava. Volba zůstat na místě se později ukázala jako nejlepší rozhodnutí dne. Buňka stále sílila, což bylo patrné podle intenzivnějších srážkových pruhů a najednou se pod její základnou začal tvořit wallcloud. Bolest kotníku díky vyplavenému adrenalinu rázem zmizela a já začal pobíhat po okolí ve snaze pořídit co nejlepší snímky :). Rychlý pohled na radar a na stále sílící wallcloud a nebylo prakticky pochyb – měl jsem před sebou CS supercelu jak na stříbrném podnose.
 |
Radarový snímek produktu CAPPI hladiny 1.5km zobrazující hook echo z 27.4.2013 15:30 SELČ. © Český hydrometeorologický ústav Velikost: 63.6 kB |
 |
Radarový snímek radiálních rychlostí (doppler) s horizontálním rozlišením 500 metrů z 15:38 SELČ. © Český hydrometeorologický ústav Velikost: 29 kB |
Díky stále výraznější pravostáčivosti mířila supercela přímo na moji pozici a já tak mohl nerušeně fotit tohle dokonalé přírodní divadlo. Těsně před jejím příchodem nad moji pozici jsem se rozhodl pobalit všechno vybavení a vyrazit směrem na SV, abych si její přechod mohl vychutnat ještě jednou. Pomalý postup supercely a jízda, přiznávám ne zrovna podle předpisů, mně umožnili dostat se poměrně daleko před její čelo a nakonec jsem znovu vybalil všechno vybavení poblíž Skuhrova u České Třebové. Tady jsem měl krásný výhled na bohužel již rozpadající se Supercelku, která se mnou rozloučila pěkným rozvětveným CG bleskem a poté se odporoučela do věčných lovišť v Orlických horách.
Jelikož na radaru nebyla patrná žádná další konvektivní aktivita v rozumné vzdálenosti, vydal jsem se zpět domů s pocitem dokonale vydařeného stormchasingu. Ne zrovna často se při jednom výjezdu podaří vidět supercelu ve stádiu jejího vzniku, zralosti i rozpadu. Nezbývá než doufat, že zbytek sezony bude stejně vydařený, jako její začátek.
Na závěr několik zajímavých radarových snímků a snímků ze systémů detekce blesků.
 |
Radarový snímek produktu PPI elevace 0.6° s horizontalním rozlišením 500 metrů z 16:59 SELČ. © Český hydrometeorologický ústav Velikost: 21 kB |
 |
Radarový snímek radiálních rychlostí (doppler) s horizontálním rozlišením 500 metrů z 16:59 SELČ. © Český hydrometeorologický ústav Velikost: 21.8 kB |
 |
24 hodinová suma maximálních radarových odrazivostí, na kterých je krásně vidět pohyb bouří. © Český hydrometeorologický ústav Velikost: 163.6 kB |
 |
24 hodinová sumace bleskových výbojů detekční sítě CELDN. © Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj Velikost: 17.5 kB |
 |
24 hodinová sumace bleskových výbojů detekční sítě Blitzortung.org. © Blitzortung.org a AMS-o.s. Velikost: 19.7 kB |
 |
24 hodinová hustota bleskových výbojů na kilometr čtverečný z detekční sítě Blitzortung.org © Blitzortung.org a AMS-o.s. Velikost: 30.3 kB |
Za poskytnutí detailních radarových dat děkujeme Petru Novákovi z ČHMÚ.
Související odkazy:
http://forum.bourky.com/viewtopic.php?f=47&t=1230 – Bouřky 27. 4. 2013 ve fóru A.S.S.
http://www.chmi.cz – Český hydrometeorologický ústav
http://www.blitzortung.org – Detekce blesků Blitzortung
