M. Geryk – Přerov, okr. Přerov
Úterý 18. června bylo na Moravě převážně jasno a spolu s tropickými teplotami byl vysoký i rosný bod (teplotní maximum v Přerově se blížilo k +32 °C, rosný bod byl večer až +23 °C). Polední sondážka z Prostějova dávala různé modifikace CAPE téměř k 4000 J/kg, což Moravané mnoho let nepamatují. Střih větru byl slabý a celková synoptická situace nevýrazná, přesto se děly věci. Nejdříve to vypadalo, že potenciál lability zde nebude využit, ale přeci jen se odpoledne na Vysočině, SZ Moravě a ve Slezsku tvořily výrazné multicely s místy vysokou odrazivostí a pomalým postupem (propagací) směrem k JV.
Vzhledem k tomu, že velká část Moravy včetně Přerova byla letos silnějších bouřek ušetřena, nedělal jsem si velké naděje a jen po očku sledoval vývoj na radaru. Nervózní jsem začal být večer, kdy jsme se s manželkou začali chystat na plánovanou návštěvu k známým v jiné části města, a při pohledu na radar bylo zřejmé, že bouřkové buňky se stále víc blížily na střední Moravu. Pro jistotu jsem si vzal s sebou malý kompakt (čehož lituji, focení v šeru by bylo daleko lepší pro mou zrcadlovku) – co kdyby náhodou něco… Známým na návštěvě jsem vysvětlil, že se asi blíží silná bouřka a jestli bych se mohl jít podívat na balkón. No bylo mi trochu trapně, ale bouřky jsou bouřky :-).
Samotná bouřka se blížila z nezvyklého severního směru a kolem 20. hodiny SELČ zasáhlo město výrazné multicelární jádro s odrazivostí kolem 60 dBZ (později jižně od Přerova i víc) s velmi temnou základnou, posléze s přibližně patnácti minutým přívalovým deštěm (úhrn srážek na nedaleké stanici ČHMÚ byl 16,2 mm) a sem tam i s kroupami o velikosti do 2 cm, nárazový vítr shodil několik silnějších větví (na zdejším letišti byl vítr v maximu 18 m/s), elektrická aktivita byla ale spíše průměrná s poměrně četnými CG blesky. Bouřka se rozloučila pěknou duhou při zapadajícím Slunci a přinesla ochlazení na příjemných +18 °C.
Takže po dlouhé době jsem si užil krásný bouřkový zážitek, jen mě mrzí (ne)kvalita fotografií.
 |
Radarová animace s detekcí blesků v době, kdy bouře přešla přes Přerov. © Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj Velikost: 5778.8 kB |
Michal Janoušek – Bílichov, okr. Kladno
Odpoledne jsem trávil opravováním dřevěného obložení části naší chaty, které se po vydatných deštích posledních několika týdnů rozklížilo. Měl jsem na paměti, že by se mohly objevit bouřky, proto jsem občasně sledoval i oblohu. Výhled na sever byl sice zakryt lesem, ale v jednu chvíli jsem bezpečně poznal, že zpoza stromů kromě běžných kumulů začíná vykukovat malý kousek hmoty kovadliny. Ihned jsem odložil šroubovák, chopil se foťáku a vyrazil na protější pole s lepším výhledem.
Na SZ se rozkládala ohromná, nicméně né zrovna fotitelná kovadlina. Další atrakcí byla docela drobná kupa, u které jsem nejprve čekal, že se jen roztrhá a zbyde nanejvýš proužek virgy. Navzdory tomu vznikla kovadlinka za současné existence ještě části zbytku mraku, takže to byl vlastně takový cumulonimbus bez deště. Během jeho postupného zániku se však kousek na západ vytvořila další buňka. Ta to ale s rozpadem své základny vzala za úplně opačný konec. Zatímco se vzniklá kovadlina odchylovala výchovním směrem, ze západní strany se do ní nořil sloupovitý cumulus, který neustále vyrůstal z malinké základny, jejíž průměr byl mnohonásobně menší, než výška mraku. Zprvu i několikrát zahřmělo. Takovýto kontinuální výstupní proud se u bouřky udržel neuvěřitelných 40 minut.
D. Müllerová, J. Drahokoupil, D. Hubač – Hořovice, okr. Beroun; Rudná – okr. Praha-západ
Tento den nabízel sice na naše poměry celkem nevídané hodnoty CAPE kolem 4700 J/kg, což způsobila kombinace vysokých teplot s vysokými rosnými body překračujícími 20°C, ale jak už tomu bývá, opět k ideálu něco chybělo, a to kromě lepší iniciace jako obvykle i nějaký slušnější střih. Ten se dle modelu GFS měl nacházet snad jen v blízkosti severních hranic, což mohlo zřejmě později přispět ke Krnovskému tornádu, ale my u Prahy jsme se museli spokojit jen s případným neorganizovaným chaosem, přestože se dalo počítat se silnějšími projevy. Celý den mi v práci stále něco nevycházelo, a když jsem už se startující konvekcí a ve stavu na prášky, že to nestihnu, konečně vyběhla z práce, při pohledu na radar jsem přestala skuhrat, neboť jsem zjistila, že Lukáš v Trutnově je na tom se 2 hodinami do konce šichty a solidní bouřkou všude kolem podstatně hůř.
Kolem 16:00 jsme se sešli s Honzou na střeše OC Šestky a vyrazili jsme za silnějším multicelárním shlukem, který se tvořil kdesi na Rakovnicku s propagací směrem k JV. Zvolili jsme tedy směr Beroun, přestože zdejší kopcovitý terén s celkem blízkými horizonty není zrovna žádné stormchaserovo terno. Po cestě nás kontaktoval Honzův kolega Dan Hubač zaujat stejnou bouřkou, jak vidíme současnou situaci a kam že se chystáme. Později skončil kdesi v okolí Rudné, kde pořídil několik záběrů:
My pokračovali za Beroun, na jedno oblíbené místo za Zdicemi u Bavoryně, které je sice lepší pro situace od západu či jihozápadu, ale měla jsem pocit, že tam byl celkem výhled i na sever. Bohužel, nebo možná spíš bohudík jsem při navigaci minula výjezd z dálnice, neboť jsem se příliš spoléhala na zobrazení naší pozice v iRadaru, která se na Honzově iPadu záhadně trochu opozdila (na něco se to holt svézt musí), a tak nezbylo než odhodit techniku, chopit se staré dobré papírové mapy a honem vymyslet náhradní řešení. Nakonec jsme odbočili na Hořovice, což byla ve finále lepší varianta, neboť nad původně plánovaným místem začalo cosi naskakovat, tudíž by nás tam stejně čekala jenom zálivka a od Hořovic byl k severu výhled daleko lepší, ač tedy otázka na co. Severní obzor sice úspěšně tmavnul, nicméně strukturu to nemělo valnou. Brzy jsme uslyšeli první hromy a ejhle, něco začalo růst i přímo nad námi. Vzadu se spustily celkem slušné srážkové pruhy, které dokonce utvořily botu, která se mi velmi líbila. Honza ovšem mé nadšení nesdílel, neboť se na radaru objevily i bílé pixely, které řidiči posádek nemají obvykle moc rádi, a tak, zrovna když jsem mezi četnými neviditelnými IC záblesky zaznamenala konečně první CG, byl zavelen přesun.
Zamířili jsme tedy kousek na SV směr Lochovice a pak případně do svahu k obci Lhotka – multicelární chaos směřoval do Brdských hvozdů a nám bylo jasné, že až tam vleze, tak máme utrum, neboť tím směrem nám nevede žádná rozumná silnice. A ani tady to nebylo s místem k zastavení snadné. Odbočka v mapě se v reálu nekonala, kde byl vjezd do pole, tam vadil ve výhledu les a na úzké krajnici také nebylo zrovna vhodné zastavovat. Nakonec jsme přeci jen našli cosi z kategorie „lepší než drátem do oka“ kousek pod Lhotkou, kde jsem pořídila alespoň pár fotek nově se snažících buněk na čele, které měly při troše fantazie a větší míře SDS i lehce LP-připomínající strukturu.
Ještě jsme řešili, že bychom se případně přesunuli za hřeben někam do trasy Mníšek – Dobříš, ale brzy bylo patrno, že si nemusíme dělat starosti, neboť vše v našem regionu již odcházelo nikoliv do Brd, ale na jejich úpatí do věčných lovišť, zatímco daleko lepší materiál se vyřádil už jen na Moravě. Výjezd jsme ukončili a zamířili k domu. Po příjezdu domů jsem se dozvěděla nejen o tom, že se na severu Moravy v Krnově nejspíš vyskytlo tornádo, ale z databáze ESWD i o 4 cm kroupách, které se nacházely cca v 10 km vzdáleném Zbirohu nejspíš v okamžiku, kdy jsem se u Hořovic kochala onou srážkovou botou.
 |
Radarová animace s detekcí blesků v zoomu s křížkem značícím Hořovice, okr. Beroun. Čas animace je 14:30 – 18:30 SELČ. © Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj Velikost: 10679.7 kB |
Související odkazy:
http://forum.bourky.com/viewtopic.php?f=47&t=1279 – Bouřky 18. 6. 2013 ve fóru A.S.S.
http://www.chmi.cz – Český hydrometeorologický ústav
