J. Drahokoupil, D. Müllerová – okolí letiště Václava Havla Praha
Text: Dáša
Ten den jsem měla v práci celkem honičku. Ačkoliv jsem si podle dřívějších modelů myslela, že se vše tak nějak odbude spíš v dopoledních hodinách a já to prokaučuju v šichtě, přeci jen mi k tomu neseděla výstraha ČHMÚ s platností spíš pro odpolední hodiny a jednička Estofexu, která byla pro naše končiny vydána. A tak, když den ubíhal a fronta skutečně stále nikde, zrychlovala jsem krok, neboť mi svitla naděje, že bych přeci jen odpoledne ještě něco stihnout mohla. Domů jsem dorazila před třetí, kdy už na západě od Prahy pilně bouřilo, ale zatím s propagací spíš od jihu k severu, takže nás to celkem míjelo. Rozhodli jsme se s Honzou vyrazit alespoň na Šestku.
Tam jsme ovšem ani nedojeli, neboť směrem od západu k nám se rozprostírala kovadlina a nebylo vidět vůbec nic. Zkontrolovala jsem radar a navrhla přiblížení alespoň k Jenči případně k Unhošti. „No to je děs, hnusnější bouřku jsem snad nikdy nehonila“, prohlásila jsem, když jsem cestou po R6 zírala do naprosto beztvaré šedi na západě. To se ale brzy změnilo, neboť čím víc jsme se blížili k Unhošti, tím víc nebe černalo a najednou byla před námi velmi tmavá základna s ostře ohraničenou spodní stranou, ze které díky nasávání ze zdejších lesů trčely různé cáry, až to dráždilo fantazii. Není to i trochu zelené? Moc se mi to líbilo, Honzovi už méně. „Jsme moc blízko, tohle je naprd, hele už i kape, já bych rád taky něco ještě vyfotil…“ Vrátili jsme se tedy k Jenči. Celkem mě překvapilo, že vše už nejde od jihu k severu, ale přeci jen se to postupně vysouvá od JZ k nám, zatímco snížené frakty letěly od SZ na JV. Utábořili jsme se nedaleko sjezdu z dálnice u Jenče v místě s celkem pěkným rozhledem příhodným směrem. Honza vybalil svou výbavu, nastavil triggera a snažil se zachytit blesky, kterým se dařilo spíš víc vpravo nad Kladnem. Já bez triggera alespoň dokumentačně zaznamenala vlevo blížící se tmavo, ve kterém jsem rozeznala jakýsi pokus o shelf. První kapky nás zahnaly do auta, Honzu na zadní sedačku, kde se z okénka snažil ještě něco vyfotit, já zůstala na předním sedadle spolujezdce a skrz kapky na skle jsem civěla ven, neboť pro mě to pro tuto chvíli už skončilo.
Náhle mě probrala rána, jako kdyby na střechu auta dopadl kámen. Co to je? A další. „Honzo, pryč!!!“ Na silnici kousek od nás začaly poskakovat kroupy a na auto dopadaly řachy, až jsem čekala, jestli se neobjeví na předním skle pavouk. Tohle může mít tak minimálně 2 cm a víc. Honza chvatně přelezl ze zadní sedačky za volant a vzhledem k tomu, že žádná benzínka nebyla zrovna po ruce, uháněli jsme na dálnici. Tam ovšem vypukl hotový chaos, neboť vystrašení řidiči se začali srocovat se svými auty pod dálničními mosty, tudíž vozovku téměř zablokovali. My se už pod most nevešli, takže jsme uvízli před ním a nikoliv pod kapotou, ale na kapotě nám stále tančili koně. Za chvíli vše trochu zesláblo a kolona se dala do pohybu. Po asfaltce i vedle krajnice tekly potoky a unášely vrstvy krup – v rychlosti jsem pro jednu větší skočila. V protějším pruhu postávalo na krajnici pár nešťastníků, kteří si své vozy chránili dekami a vším, co v autě našli. Rozhodli jsme se jet na Šestku a zkontrolovat stav kapoty, neboť jsme očekávali, že tam najdeme nějakou památku. Nedaleko Šestky nás ovšem čekalo překvapení a na auto začaly dopadat kroupy znovu – že by další várka, a nebo jsme dojeli tu starou? Za chvíli jsme se v autě opět skoro ani neslyšeli, ač byly kroupy možná o něco menší než u Jenče, bylo jich víc. Podjeli jsme další téměř obsazený most, vykroužili odbočku – jejda to to klouže, pak jsme málem ohlodali volant na semaforu, neboť řidič před námi způsobně čekal na zelenou, ač v protisměru nic nejelo a stejně jako my byl zasypáván vrstvou krup. Konečně padla zelená a za chvíli jsme byli v bezpečí na přeplněném parkovišti uvnitř OC Šestka. První ohledání auta dopadlo dobře – „chase tunning“ se pro tentokrát nekonal.
 |
Radarová animace v zoomu v rozmezí od 14:30 – 16:00 SELČ zobrazující kroupové jádro kolem pražského letiště. © Český hydrometeorologický ústav Velikost: 3612.3 kB |
Za nedlouho krupobití ustalo, a tak jsme se přesunuli na parkoviště na střeše, kde jsme uviděli nesouvislou pokrývku bílého nadělení a za mírného deště jsme vše začali dokumentovat a hledat co největší kousek pokud možno nad 2 cm, abychom případně měli materiály na zápis do databáze ESWD.
A jelikož ty největší kousky jsme přeci jen zažili u Jenče, rozhodli jsme se tam vrátit a skutečně i s odstupem 1 hodiny jsme tam kroupy kolem 2 cm našli. Vzhledem k tomu, že jsme se pohybovali blízko osy dráhy 06, která se právě používala pro přílety, počkali jsme si na pár přistávajících letadel v naději, že bychom díky vysoké vlhkosti (stále ještě pršelo), mohli spatřit i čáry, které se za přistávajícími letadly v takovýchto podmínkách občas dělají a jedná se vlastně o zviditelněnou turbulenci. Zajímavé bylo, že jsme tento jev pozorovali pouze u Boeingů, které mají winglety (nahoru zahnuté konce křídel), kdežto za Airbusy, které winglety nemají, jsme žádné stopy nepozorovali. Po prolétnutí korejského jumba, jsme toto místo opustili a přesunuli se dál. Místy jsme potkávali nesouvislé vrstvy spíš menších krup, kde s největší koncentrací vedla nedaleká obec Dobrovíz.
Nakonec jsme se ještě zastavili na pozorovacím valu u Kněževsi, kde už kroupy moc nebyly a jelikož jsme byli celkem mokří, zablácení a ve studeném SZ větru nám začala být zima, výjezd jsme ukončili.
D. Neumann, L. Opalecký – Benešovsko, Říčany, Úvaly
Text: D. Neumann
Den před naším plánovaným výjezdem modely vypadaly slibně, avšak pro nás Plzeňáky už moc velkou naději na bouřkovou situaci nedávaly. Rozhodli jsme se tedy, že vyjedeme směrem k Příbrami a podle dané situace se rozhodneme, co dál. Naše domněnka se potvrdila, ráno Plzeň pokropil déšť a nic dalšího se i kvůli neustále zatažené obloze nekonalo.
Výjezd jsme započali krátce po 12. hodině V Plzni u Tesca na Rokycanské. Tam jsme si prohlédli aktuální radarové snímky, potvrdili jsme Příbram jako dočasný cílový bod a vyrazili jsme. Během cesty se nic významného nedělo a cesta probíhala v klidu a v dobré náladě. Když jsme dorazili na začátek Příbrami, konvekce již probíhala a na radarových snímcích už sedělo několik bouřkových jader. Zároveň jsme se telefonicky spojili s Toužimí, kudy se přehnala dopolední bouřka i s kroupami. Vzhledem k tomu, že bleskově aktivní buňky byly od nás pořád daleko, naše cesta pokračovala kousek za Sedlčany, odkud jsme pozorovali rostoucí cumulonimbus na východě. A protože se stále většina bouřek odehrávala jihovýchodně a východně od našich dočasných stanovišť, padlo rozhodnutí, že pojedeme k Benešovu. Obloha postupně dostávala tmavší odstíny a my jsme někde u Olbramovic chytili první konvektivní přeháňku.
Při aktualizaci radarových odrazů jsme na mapce kontrolovali pozice červených fleků v našem okolí, ty nejbližší se vyskytovaly někde u Vlašimi. Při cestě k Benešovu jsme několikrát sjeli ze silnice R3, abychom mohli pozorovat rozvíjející se buňky východně od nás. Během „pauzy“ nás potěšil i jeden (pravděpodobně CG+) blesk. Zároveň však sílily i bouřky západně od Prahy, nabrali jsme tedy směr ku Praze. Nastal však problém, na 16. km dálnice D1 do Prahy jsme narazili na 3 km dlouhou kolonu, která se táhla od nehody na 13. km. Naštěstí se jelo alespoň krokem a naše náhradní cesta vedla přes sjezd na 15. km. Při pohledu na radarové odrazy jsme ale zjistili, že nás už blesková aktivita a silnější srážky obklopují ze tří stran a do Prahy to nestihneme. A protože i některé náhradní cesty byly zacpané auty, museli jsme neustále měnit trasu tak, abychom nestáli na místě. Hledali jsme místo, odkud bychom mohli pozorovat přicházející čelo.
Postupně jsme se tak dostali až do Říčan u Prahy, kde se spustily první kapky a blesky. Déšť sílil a my jsme odbočili směrem na obec Sluštice v domnění, že blížícím se bouřkám ještě nadjedeme a budeme je moci ještě pozorovat. To se nám nepovedlo, ale zejména od obce Křenice (přes Sluštice, Zlatá, Škvorec a až do Úval) jsme chytili poměrně silné jádro s přívalovými srážkami a kroupami až okolo 2 cm. V obci Zlatá jsme dokonce na chvilku zastavili. Naše cesta pokračovala přes Úvaly dále do Kolína, kdy jsme ještě cestou pozorovali blesky a pak jsme pokračovali zpět přes Prahu až do Plzně, kde bylo opět sucho.
 |
Radarový snímek zobrazující situaci kolem Úval u Prahy v 16:50 SELČ. © Český hydrometeorologický ústav Velikost: 152.1 kB |
Naše cesta tedy nebyla zbytečná, nicméně tak silné bouřky jsme rozhodně nečekali. Předpověď slibovala CAPE kolem 600 kg/J, ale sondážka z Prahy ukázala až 1500 kg/J, navíc střih větru v 1-3 km byl k 12 m/s a s večerem sílil.
J. Džugan – Toužim, okr. Karlovy Vary
2. května měla bouřková činnost na našem území vyvrcholit. A také na nějakou dobu skončit. Ovšem neočekával jsem, že bouřková činnost dorazí i k nám do Toužimi. Ačkoliv jsem byl v poslední dny zaneprázdněn na následující velmi náročný týden, vyvíjející bouřkovou situaci jsem z domova po očku sledoval. Dopoledne mě zaujal trvalý déšť, který postupoval z Plzeňska směrem k nám severním směrem. Očekával jsem, že bouřky se budou tvořit až daleko za tím, kdesi na Šumavě. V tom jsem měl pravdu. Ale že bouřky nastartují v mém těsném okolí, s tím jsem už jaksi nepočítal :-).
Vytvořily se celkem 2 samostatné buňky, jedna severně a druhá postupovala od jihu. Po prvním zahřmění se vše rychle rozjelo. Nad námi se vytvořila další bouřková buňka, čímž se vlastně dvě předchozí buňky spojily do jednolitého celku. Bouřka tu shodila krátké krupobití, následoval docela silný déšť. Do toho poměrně četné a blízké CG blesky, včetně několika úderů pod 1km, buňka na severu měla i poměrně obstojnou strukturu, při pozorování okem bylo vidět, jak se vtokové pásmo před srážkami ohýbá vzhůru a mizí tam. To ovšem netrvalo příliš dlouho, bouřka se během dalších minut změnila v homogenně šedivou clonu a blesková aktivita, nyní ukrytá spíše v mracích, poté ustala. Během dne se u nás už nic zajímavého nedělo.
A zde už video z bouřky:
T. Chlíbec – Okoř, okr. Praha-západ
Související odkazy:
http://forum.bourky.com/viewtopic.php?f=48&t=1406 – Bouřky 2.5.2014 ve fóru A.S.S.
http://www.chmi.cz – Český hydrometeorologický ústav
