Autoři: M. Geryk, Z. Černoch, R. Čáslava, J. Švarc, M. Záhorcová, O. Boháč, J. Kaňovský, J. Roleček, L. Ronge, D. Müllerová, T. Chlíbec, M. Roháček, J. Drahokoupil, Sumie-dh, M. Mensa, L. Opalecký, J. Džugan, M. Čeněk
M. Geryk – Přerov
Po ne moc vydařené loňské bouřkové sezóně jsme my, Moraváci, marně čekali na něco pořádného až do půlky června. Bouřky byly většinou slabé a bylo jich velice málo, záviděli jsme pozorovatelům z okolních států. O víkendu 13. a 14. června se to ale na většině území Moravy a Slezska konečně zlomilo směrem k lepšímu.
V sobotu to dlouho vypadalo na další moravský propadák, „zase jen ty Čechy“, jsem si říkal… Pozdě večer se ale u Brna vytvořily intenzívní bouřky a postupovaly směrem k SV, Přerovem prošlo několik „červených“ jader za sebou a i když bouřka nebyla moc fotogenická, tak konečně po dvou týdnech sucha dodala tolik potřebnou vláhu – na zdejší stanici ČHMÚ napršelo 33 mm srážek. O to víc jsem se těšil na neděli, která slibovala o něco větší dynamiku než sobota.
V neděli v poledne se první bouřky začaly tvořit v okolí Prostějova a Olomouce a bylo jasné, že nuda nebude. Prostějovská polední sondážka (na kterou jsem se ale díval až zpětně) dávala slušnou labilitu, ML CAPE přes 1300 J/kg. Na první pohled byl střih větru jen kolem 10 m/s, když jsem se však podíval pozorněji, tak mezi hladinami 0 a 4 km dosahoval střih přes 20 m/s a to už je zajímavá hodnota. Jelikož jsem stormspotter na mateřské :-), tak nějaké pobíhání v terénu nepřipadalo v úvahu a spokojil jsem se pohledem z vikýře bytového domu. Bylo to ale utrpení, na půdě dosahovala teplota vzduchu určitě přes 40 °C, ale stálo to za to. Směrem k SZ (k Olomouci) se tyčil mohutný cumulonimbus s velmi zajímavou sníženou základnou, s flanking line a dokonce ve srážkách byl vidět i „bobří ocas“ (beaver’s tail) charakterizující supercely. A jakmile tato pravděpodobná LP supercela ukončila svůj život u Oderských vrchů, ve stejné dráze za ní šla další a snad ještě krásnější. Vizuálně bych ji opět zařadil mezi LP supercely. Při komunikaci se Zbyňkem Černochem vyšlo najevo, že dopplerovská radarová měření rotaci bouřkových jader nepotvrdila, ale vizuálně snad o LP supercelách pochyb není.
 |
Radarová animace s detekcí blesků CELDN zobrazující průběh bouřek kolem Přerova. © Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj Velikost: 7804.7 kB |
Po rozpadu obou supercel jsem na radaru sledoval vývoj MCS postupujícího z Rakouska do ČR. Napřed trochu zklamaně jsem sledoval slábnoucí radarové odrazy při postupu nad jižní Moravu, ale později bouřky opět zesílily a před Přerovem se zformovaly do squall line. To už jsem z okna na JZ obzoru pozoroval zajímavé tmavé pásy oblačnosti, a čím byla bouřka blíž, tím krásnější shelf cloud se tvořil. Škoda, že jsem musel být doma, shelf byl opravdu mimořádný a co bych za to dal, kdybych mohl být někde mimo město nebo někde hodně vysoko s pěkným rozhledem. Bouřka přinesla silný vítr (na naší zahradě šel k zemi menší ovocný strom) a postupně až prudký déšť (10 mm na stanici ČHMÚ). Blesky byly schované ve srážkách a pár hezkých kousků bylo vidět až po přechodu bouřky.
Opravdu povedený víkend v Přerově to byl :-).
Odkaz na článek v Přerovském deníku: http://prerovsky.denik.cz/zpravy_region/nasledky-bourky-na-prerovsku-popadane-stromy-a-zaplavene-sklepy-20150615.html
Má fotogalerie: https://plus.google.com/photos/106227011982782965695/albums/6160249934614561889
Z. Černoch – Větřkovice, okr. Opava
Když jsem viděl podmínky, které by mohly nastat, nastínil jsem kolegům na moravském fb meteochatu, jak by měla vypadat situace v neděli. Ani ve snu by mě nenapadlo, že mi to vyjde až tak přesně. Dynamika ve vyšších hladinách byla slabá, jen okolo 10 m/s, za to v nižších hladinách rostla až k 20 m/s a k tomu se přidalo příznivé stáčení větru s výškou. Po předchozím provaru, kdy jsem se nedokázal dokopat, abych vyjel za velmi aktivní noční bouřkou, jsem byl odhodlán, že pokud se nějaká bouřka objeví, vyjedu ji naproti i když bude daleko.
Od rána jsem sledoval vývoj situace na radaru a když se v Rakousku u hranic s ČR objevila bouřka, která jevila všechny známky toho, že by mohla být supercelou, spadly ze mě poslední pochyby. V přibližně stejný čas vyrostla bouřka v oblasti Moravské Třebové postupující k východu. Nachystal jsem si věci a když jsem viděl, že bouřka je stále stejně aktivní, vyrazil jsem. První plán bylo pozorovat ji od Potštátu, což po příjezdu na místo byla špatná volba, a tak jsem pokračoval k obci Kozlov, kde už jsem z minula měl vyhlédnuté místo k pozorování. Ihned po příjezdu jsem vybalil techniku a začal snímat přicházející bouřku, jejíž struktura byla ještě schovaná za kopcem. Čím více se přibližovala, uvědomoval jsem si, co sleduji. Bouřka byla neuvěřitelně aktivní, hřmělo neustále, a to i v době, kdy se oblak od spodní části začal výrazně rozpadat.
V tu dobu již byla vidět další vznikající bouřka, která postupovala v přibližně stejné dráze jako předchozí a rovněž se i stejně chovala. Oproti první bouři se tato rozpadla přímo nad mojí hlavou. Velmi krátce padaly kroupy do 1 cm, ale nikterak hustě, následně přišel středně silný déšť. Na konci svého života se v kovadlině ukázala slabá mammata a při cestě domů i sekundární duha těsně nad obzorem.
 |
Družícový pohled na pravděpodobnou SC na Moravě. © Český hydrometeorologický ústav, EUMETSAT Velikost: 77.7 kB |
 |
6ti hodinová radarová sumace zobrazující odlišný postup některých bouřek. © Český hydrometeorologický ústav Velikost: 188.2 kB |
V Rakousku se v tu dobu již tvořila MCS a z domova jsem čekal, jak se bude dále vyvíjet. Když bylo zřejmé, že z vysokou pravděpodobností zasáhne i střední Moravu opět jsem sedl do auta a jel zpět na místo odkud jsem pozoroval supercely. Dojel jsem v pravou chvilku. Na jihu se začal rýsovat shelf cloud a pln očekávání jsem začal fotit a kochat se tou krásou.
Najel jsem tohoto dne 160 km za bouřkami a stálo to za to. Po čtyřech letech čekání konečně pěkné bouřky. Snad nebudu čekat další 4 roky :).
R. Čáslava – Syrovice, okr. Brno-venkov
Koncem minulého týdne nás Zbyněk Černoch navnadil na bouřkové hody, které měly nastat o víkendu na blížícím se frontálním rozhraní. V sobotu v odpoledních hodinách se již bouřka k nám zatoulala. Na bouřce docela silně pršelo, foukalo a také se objevily konečně blesky. Moc jsem jich sice na fotoaparát nezachytil, ale alespoň jeden z končící bouřky. Na bouřce napršely vytoužené srážky a vítr se postaral o pocuchání obilovin, které ve velkém lehly na zem. Více k Brnu už bylo i pár popadaných stromů. Blízká stanice Brno Tuřany udávala náraz větru 25m/s.
 |
Radarový snímek s detekcí blesků CELDN zobrazující situaci 13. 6. ve 20:45 SELČ. © Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj Velikost: 198.1 kB |
V neděli, kdy se počítalo s Top bouřkami na v poslední době nebouřkové Moravě, jsem se domlouval s Honzou Švarcem na případném výjezdu. Navečer se očekával MCS systém od jihu, což znamená pro Moravu většinou velice pěkné bouřky. Před samotnou frontou ještě Zbyněk očekával možné supercelky, ale více kladl důraz na večerní bouřkový systém. Vyjel jsem si tedy ještě dopoledne na kole načerpat síly a najít si případné místo pro focení někde na jihu. Kolem oběda jsem se již vracel domů, co kdyby náhodou něco bylo již po obědě a já to prošvihl. Takřka v rekordním čase jsem se vrátil domů a připravoval se na případný výjezd. To už Zbyněk informoval o LP supercelách v okolí Olomoucka. V okolí Alp se již bouřky daly také do pohybu a postupně postupovaly dále na sever. Honza nakonec mohl až okolo 17h proto jsme se rozhodli, že zůstaneme u svých domovů a budeme pozorovat každý zvlášť. Před vstupem systému do ČR jsem byl značně skeptický, poněvadž bouřky se vytáčely spíše na Vysočinu, jižní Čechy a sem prakticky kromě zeleného koláče nic nešlo. Opět povzbudil Zbyněk, že není důvod k panice, jádra se tvoří i k nám a měl pravdu. Bouře sílila a já se vydal na své místo, ale díky zapomenuté paměťové kartě nastal rychlý úprk domů pro kartu. Další problém nastal po ukroucení šroubu na stativové destičce. Nějak jsem to ustál a nezbylo mi než fotit z ruky. Naštěstí bylo dostatek světla. S přibližující bouří se začalo ukazovat čelo oblačnosti s nádherným shelfem, blesková aktivita bohužel nebyla vidět, jako by bouřka slábla. Po přechodu čela jsem dal rychlé info Honzovi, že jde pěkný shelf, ať se připraví. Bouře za Brnem totiž nabírala opět na síle. To už vám ale popíše Honza v jeho článku…
Bouře se mi moc líbila a konečně ukázala, jaké je roční období a co se dá v tuto dobu na obloze pozorovat… V blízkosti se vyskytlo jádro s odrazivosti na radaru 60dBZ, kterému jsem se naštěstí vyhnul a zřejmá sprška krup mě nezasáhla. Tímto chci taky poděkovat Zbyňkovi za perfektní odhad situace už pár dní dopředu, klobouk dolů.
 |
Radarová situace s detekcí blesků CELDN v čase 18:45 SELČ v okolí Brna. © Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj Velikost: 128.2 kB |
J. Švarc, M. Záhorcová – Želeč, okr. Prostějov
Po trochu ,,zmaštěné sobotě“, kdy jsem situaci trochu podcenil s časovou přípravou a v podstatě vylezl na pole až těsně před příchodem čela bouře, to vypadalo, že v neděli dostanu možnost nápravy.
Náhled do modelů obdobně jako predikce Estofexu nabízela možnost přechodu bouřkového komplexu přes ČR či západní část Slovenska.
Již od 13. hodiny jsem byl v kontaktu s Radimem, s kterým jsme zamýšleli výjezd někam k Břeclavi, která byla žhavým kandidátem na ideální pozici při přechodu systému. Díky časovému presu nakonec od společného výjezdu sešlo a zůstali jsme každý v místě bydliště. Vývoj systému v Rakousku zpočátku probíhal poměrně nepříznivě. Četnější buňky a organizovanější struktura systému se vyskytovala zpočátku spíše v západní části systému míříc na Vysočinu a jižní Čechy. Zatímco Radim již dávno vyrazil na místo k Ivančicím s tím, že západnější pozice mu přinese lepší stanoviště k pozorování, já stále váhal. Nakonec jsme po domluvě s přítelkyní vyrazili severně na nové místo k Želči. Tentokráte se váhání vyplatilo, nad Slavkovem u Brna naskočilo mohutné bouřkové jádro s odrazivostí k 60 dBZ na východní straně systému přímo v našem koridoru. V tu chvíli jsem již věděl, že je vše správně a MCS rozjede slušnou podívanou. Následný hovor s Radimem, že pod Brnem se objevil slušný šelf, mě jen ujišťoval o správnosti rozhodnutí.
Po příjezdu na stanoviště již bylo v dálce vidět čelo bouře postupující nad Drahanskou vrchovinu s dunivým zvukem hřmění v dálce. Další pohled na radar nás jen ujišťoval o správnosti rozhodnutí. Mezi Rousínovem a Bučovicemi naskočila čtyři mohutná jádra s odrazivostí přes 60 dBZ formující lineární čelo bouře. V tu chvíli se spustila mohutná blesková show s četnými CG výboji. Dle detekce sítě Blitzortung bylo v této oblasti zaznamenáno více než 1300 blesků, a opravdu velké množství jich šlo před srážkami. V tu chvíli si člověk posteskl, že stále nevlastní trigger, ale nebyl čas zahálet. Z dálky se začal velmi rychle přibližovat mohutný shelf cloud za stále narůstajícího dunění. Na atmosféře přidávala i nazelenalá barva srážkové boty indikující slušný příval srážek. Po několika panoramatických snímcích se shelf cloud nasunul nad hlavy a tak nastal rychlý úprk do auta za poměrně silných poryvů větru. Následný core punch stál také za to. Po úvodní spršce se začaly sypat menší centimetrové krupky, které postupně narostly až na 2 cm (viz. Video). Bouře poměrně rychle přešla a za 20 minut bylo po všem.
 |
Radarový snímek s detekcí blesků Blitzortung z času 19:00 SELČ. Křížek značí město Prostějov. © Český hydrometeorologický ústav, Blitzortung.org Velikost: 194.6 kB |
O. Boháč – Přerov
Dne 14. 6. 2015 přecházela od Rakouska MCS. Její aktivita na moravsko-rakouské hranici byla avšak dost slabá, ale při jejím postupu k severu už nad Břeclaví začala ožívat a postupně se začaly objevovat hezké fotky. Po té poslední od Jana Švarce jsem tak neváhal vyjet alespoň na kraj Přerova. Přijel jsem tak akorát a po chvilce se rýsoval pěkný shelf cloud. Později byl tak krásně vyvinutý, že to byl nakonec můj zatím nejhezčí Shelf cloud. Jenže masa se sunula dost rychle a tak jsem místo na polním horizontu opustil raději dřív. Ujel jsem asi 100m. A nedalo mi to a zastavil jsem znovu a udělal posledních pár fotek. Poté jsem na své terénní koloběžce prchal do města. Jenže nastal problém, vítr mi nevál z boku ale přímo do protisměru, což mě dost brzdilo, a tak jsem dorazil domů až s prvními kapkami, ale včas. Následovaly nárazy větru kolem 12-16m/s a silný déšť. Bouřka po bídném začátku sezony byla více než vydařená, jen tak dále snad budou další pěkné bouřkové situace pokračovat.
J. Kaňovský – Černotín, okr. Přerov
Po sobotním bouřkovém překvápku jsem očekával, co přinese neděle. ESTOFEX nám dal stupeň jedna, ČHMÚ dokonce dvojku. Bylo jasné, že něco dorazí.
Pozorování jsem začal už brzo po poledni, kdy se na severozápadě objevily vzdálené kovadliny. Pak jsem musel jet do Hranic, kde jsem v tamním kostele moderoval setkání schol hranického děkanátu. Hezká akce to byla, ale o to hezčí byl pohled na oblohu kolem třetí, kdy to končilo. Na západě kovadlina s krásným výstupným proudem. Doma jsem zjistil, že se jednalo o LP supercelu, trochu mě to naštvalo, že jsem s sebou neměl foťák, ale i pozorovaná supercela se počítá. Mezi tím se na jihu Moravy začal formovat MCS, jehož východní část se zformovala do podoby squall line, která ovšem neměla dlouhé trvání a celkem rychle degradovala na „obyčejnou“ MCS a slábla. Zato v Čechách na západní straně vznikala silná jádra včetně supercel se silným krupobitím. Vypadalo to na další výpek pro Moravu. Nakonec se i východní část zorganizovala a začala postupovat směrem k nám. Tou dobou už západ pokrývaly kovadliny jednak z bouřek na západní a severozápadní Moravě a také z oné MCS, co se řítila od jihozápadu. Obzor tmavnul a já čekal, co z toho bude. Za chvíli se vynořila pásová struktura a zanedlouho po ní i obrovský klín na spodní straně. Oblačnost dostávala zelenavý nádech s příměsí žlutavé barvy (takovou jsem dlouho neviděl) a začaly se objevovat první záblesky nad shelf cloudem a hřmělo. Jak se celý systém blížil, dostával stále strašidelnější strukturu. Už to vypadalo, že nás převálcuje pořádná bouře. Ta ale začala trochu měnit směr postupu a východní část slábla. I tak z toho celkem foukalo, ale srážky byly ještě daleko. Zaměřil jsem se proto na blesky, které jsem spíše natáčel. Nebylo jich moc, ale to, co vyletělo, stálo za to. Dlouhé CC blesky a občas to někde sjelo do země. Začalo pršet, ale ne nijak výrazně a blesky se sunuly k severozápadu postupně. Po ustání srážek se objevovaly občas crawlery a silné CG+ výboje. Tím skončily dva dny se silnými bouřkami a nastalo zřejmě dlouhé období chladnějších dní s častějšími srážkami.
J. Roleček – Opatovec, okr. Svitavy
Po nepříliš vydařeném začátku sezony, a po sobotě, která sice nepřinesla zajímavé struktury, ale bouřky s pěknými downbursty a kroupami ano, přišla neděle 14. 6., která konečně slibovala šanci na silné i vizuálně zajímavé bouřky.
Z Litomyšle jsem do terénu vyrazil po 14. hodině, kdy mě zaujaly buňky vznikající SZ od Boskovic a směřující cca k Mohelnici od kterých jsem si sliboval, že cestou zesílí. Po příjezdu do Mohelnice jsem zjistil, že buňky nejen že nijak zvlášť nezesílily, ale k tomu všemu byly vizuálně naprosto nezajímavé. Co naopak zajímavé bylo, byl pohled na zadní stranu pravděpodobné LP supercely, která se tou dobou nacházela za Olomoucí. Tento pohled mě poměrně povzbudil, a jelikož jsem očekával vznik nových buněk JZ ode mě s postupem k Mohelnici, rozhodl jsem se pro nejoblíbenější činnost každého stormchasera – stormwaiting, tentokráte na místní benzince.
Po cca hodině čekání se na radaru začaly objevovat nové buňky, které vznikly JZ od Litomyšle a rychle dosáhly vysoké odrazivosti… nastal čas přesunout se malinko zpět na západ. Po příjezdu k obci Opatovec blízko Svitav se mi naskytl velmi zajímavý pohled na velmi silné srážky kompletně oddělené od základny buňky. Rychle jsem zastavil na prvním dobrém pozorovacím místě a hypnotizoval tuhle „divnou“ bouřku. Po chvíli základna dostala ostřeji řezané obrysy a pod ní sezačal formovat výrazný wallcloud… teď už nebylo pochyb, nejtajnější přání pro tento den se vyplnila. Přede mnou ležela jako na dlani krásná supercela, která směřovala přímo na moje stanoviště. Užíval jsem si tuhle satisfakci za zatím mizernou sezonu a fotil, co to dalo.
Jelikož supercela měla naprosto ideální směr postupu podél silnice I/35 mohl jsem ji doprovázet až k Moravské Třebové, kde po přechodu přes Hřebečský hřbet zeslábla a ztratila supercelární rysy. Po více než hodinu a čtvrt trvajícím pozorování bylo tedy na čase supercelu opustit, protože mezi Svitavami a Litomyšlí vznikly další bouřkové buňky s odrazivostí přes 60 dBZ, které bylo třeba prozkoumat z blízka.
Cestou jsem opět projel přes Opatovec, kde jsem mohl vidět následky přechodu supercely a to zejména vodu, bahno a kameny valící se z polí na silnici, otrhané listy a slabší větve a také poměrně velké množství krup, které v maximu dosahovaly 3 cm.
Po rychlé dokumentaci velikosti a množství krup jsem pokračoval dál, jelikož moji pozornost, přitahovala jedna ze silných buněk nacházející se u obce Janov. Srážkové pásmo opět zcela oddělené od základny a samotný tvar základny, který se časem ještě zvýrazňoval, ve mně opět vyvolávaly dojem supercely. Bohužel tato potenciální supercela měla velmi krátký život, jelikož byla pohlcena konvekcí související s přicházející MCS, a tak otázka zda to byla supercela nebo ne, zůstane asi navždy nevyřešena. Ja sám pro sebe ji za supercelu považovat budu :).
Lukáš Ronge – nedaleko obce Osice u Hradce Králové
D. Müllerová – Praha
Po sobotním výjezdu jsme si nejprve mysleli, že v neděli už bude klid a bouřkové dění se přesune na Moravu. Nicméně modely i oficiální předpovědi kupodivu něco dávaly od jihu až sem. Po práci jsem tentokrát zůstala v Praze, a tak mě místo obvyklé Šestky napadlo vyzkoušet netradiční pozici v centru. Vzhledem k postupu od jihu jsem zvolila vyhlídku na řeku s mosty z parku na Letné.
Byla jsem zde celkem včas, a tak jsem chvíli popocházela a volila co nejvhodnější pozici. Nebylo to špatné, akorát mě zde trochu zlobila hejna hmyzu a také neustále se střídající turisté, kteří si nic netuše fotili Prahu. Když jsem v tmavnoucím jižním obzoru zaznamenala první náznaky struktury na čele bouře, rozložila jsem stativ, abych uhájila pozici – tak a tady je to moje :-P.
Shelf byl čím dál tím lepší a mně bylo jasné, že mám před sebou nejhezčí podívanou minimálně za poslední 2 roky… navíc vzhledem k dobrému umístění i trochu nasvícenou Sluncem, které se pomalu chystalo k západu. Při prvních záblescích jsem umístila na stativ fotoaparát a připnula trigger. Moc se mi líbila představa blížícího se shelfu i s bleskem, ale vzápětí jsem si uvědomila, že mi chybí další přístroj na focení panoram. Nevěděla jsem co dřív. Alespoň jsem v rychlosti cvakla pár záběrů ze stativu, a protože širokáč už nestačil, na poslední chvíli jsem v zoufalství vytáhla i rybí oko.
Najednou to bylo nad hlavou a zvedl se vítr. Čekala jsem srážky, ale ty pořád ještě zaostávaly. Moje představa shelfu s bleskem se nezdařila, nicméně v dálce se začalo blýskat o trochu více, a tak jsem doufala, že se povede alespoň nějaký blesk. Za mnou zůstalo pár lidí a 2 z nich se pokoušeli také něco vyfotit. Vzhledem k tomu, že lepší blesky létaly tam, kam jsem zrovna nemířila, je možné, že pánové byli úspěšnější :-). „Já mířím tam, tak miřte na druhou stranu, protože tam se teď bude určitě blýskat“. Vzápětí jsem ale zjistila, že to nejsou Češi :-). Po pár chudinkách a lepších kouscích bokem přišel jeden celkem slušný (který mám ovšem přepálený) a pak kapky. Konec představení, je čas sklízet.
Utíkala jsem na tramvaj a ještě jsem zvažovala krytý ochoz na Strahově. Cestou jsem si ale najednou všimla, že elektrická aktivita zdechla a že vlastně ani ze srážek nic moc není. Slabá baterka v mobilu nevěstila nic dobrého a při posledním pohledu na radar jsem usoudila, že už to nemá cenu a vrátila jsem se domů na Žižkov. Kolem 23:00 mě ještě vytáhl do Riegrových sadů shluk buněk od Slaného, který měl jaksi záhadně tendenci se propagovat sem, ale jakmile jsem vyběhla, vyděsilo se to a umřelo. A tak skončil celkem úspěšný víkend, který změnil můj pohled na letošní sezónu a ačkoliv je toho málo, konečně můžu říct, že letos je to přeci jen o chlup lepší než loni :-).
T. Chlíbec – Roztoky u Prahy; Doksany, okr. Litoměřice
M. Roháček – Říčany, okr. Praha-východ
V neděli 14. jsem si už od rána říkal, že nemá cenu nic moc velkého očekávat. Většina modelů kladla největší pravděpodobnost výskytu bouřek na Moravu a Vysočinu. S klidem v duši jsem vyrazil dopoledne krátce pracovat, po dobrém obědě zasedl k počítači a pro větší klid si nechal běžet radar nonstop, abych ho měl celou dobu na očích. Jakmile začala naskakovat výraznější jádra v Jižních Čechách, docházelo mi, že buď se všechno tak nějak posunulo více západně, a nebo, že nás čeká „spravedlivá fronta“ – tedy projde prakticky všude – Moravou i Českem. Nejvíc jsem se obával, že tu projde jen nějaká slabší buňka, protože část bouřek v Čechách se jevila trošičku méně uspořádaně, než to co se tvořilo na Moravě. V klidu jsem šel ještě pracovat na zahradu, protože bylo jasné, že sem k Říčanům a Praze to dorazí později. Vnitřně jsem děkoval za to, že v téhle době je ještě poměrně dlouho vidět, protože není nic horšího snad než takovéto rozhraní dne a noci na focení, obzvláště, když se vám podařilo zničit vršek stativu a auto nebylo k dispozici.
Kolem 20:00 jsem tedy vyšel hezky po staru-pěšky na nejbližší pole. Ano musel jsem, auto nebylo a kolo v opravně, do toho zničený stativ, který jsem si ale i tak vzal s sebou. Jakmile jsem dorazil, v dálce už bylo „předshelfově“. Celý obzor byl zahalen do zvláštního mixu šedi, temně modré a sem tam vykukovaly zářivé bílé pruhy… bylo mi jasné, že mám tak 25-30 min, než shelf cloud dorazí. Opravdu asi do 15 minut už byly vidět první náznaky příchodu shelf cloudu. Ten se natahoval prakticky po celém jižním-jihovýchodním až po jihozápadní obzor.
Nedalo mi to, tak jsem zavolal D. Rývovi, aby mi řekl, jak se mu to zdá, co mám čekat. Více méně to bylo jasné, spíš jsem chtěl vědět, jak moc hrozí nějaké maso, protože domu jsem to měl pěšky asi 15 minut, tak abych si podle toho naplánoval odchod. (Ano, ani přístup na radar jsem neměl s sebou – takhle se to tehdy sešlo…) Po rozebrání situace jsem už musel pomalu připravit stativ, protože Slunce už zapadalo za obzor. Vzhledem k tomu, v jakém stavu stativ zrovna byl, musel jsem rychle improvizovat. Sundal jsem tedy mikinu a naaranžoval jí na vršek stativu tak, aby to v pohodě udrželo foták, co měl natáčet video na pozdější time lapse. Naštěstí do poslední chvíle nevanul silný vítr, takže nehrozilo, že mi to foták shodí. Nakonec už skoro kolem 20:45-50 si to k nám valil opravdu ukázkový shelf cloud.
Pak mě ovšem čekala ještě cesta domů. Blesky jsem pozoroval hlavně typu CC a odhadl, že mám tak 10 minut. Sbalil jsem tedy vše potřebné a upaloval. Rychle jsem se chtěl dostat někam mezi budovy pro jistotu, po asi 100 m nebezpečnějšího úseku jsem už byl více méně v bezpečí mezi okolními stavbami a v pořádku dorazil domů. Jako kdyby na mě někdo nahoře čekal, dovřel jsem vchodové dveře a spustil se poměrně silný přívalový déšť. Na chvíli nám bouřka vypla i elektrický proud, ale celkově musím říci, že spíš než nebezpečná byla tato bouřka fotogenická. Její projevy rozhodně byly alespoň zde klasické, více méně mírné, nic co by způsobilo nějaké výrazné škody.
J. Drahokoupil – Brandýsek, okr. Kladno; Třebíz, okr. Kladno
Brandýsek nebyl tou správnou lokalitou, která by tento den někoho vzrušovala s ohledem na předpokládaný vývoj bouřek, takže jsem nic velkého nečekal. Přesto se večer chvíli zdálo, že vzniknuvší MCSka dojde až sem, proto jsem se kolem půl deváté přeci jen vydal ven. Našel jsem nové pozorovací místo vhodné při situacích jako tato, kdy jde bouřka od jihu a dal jsem se do díla… ihned jsem se pustil do pořizování timelapsu, protože se to zdálo jako jediný rozumný prostředek v dané situaci – ve snaze zachytit příchod shelf cloudu na čele bouře. Ten se nakonec ukázal, ale nebyl ani zdaleka tak pěkný jako jinde po republice…
Po přechodu shelfu bylo jasné, že bouřka k nám od jihu nedojde. Co bylo ale zajímavé, byl vývoj na západě pod Krušnými horami – úplně mimo pozornost modelů a předpovědí. Zde se rozjel poměrně výrazný vývoj multicelární bouře, která se začala rozrůstat a pohybovat k východu. Pokud jsem chtěl tento den ještě neco vyfotit, musel jsem se přesunout blíž. Vydal jsem se tedy po R7 za Slaný a nakonec jsem skončil u Třebíze, kde jsem si našel relativně klidné místo s obstojným výhledem na onu bouři. Tentokrát nebyl čas na timelapse vzhledem k pokročilé denní době, ale rovnou jsem se pustil do focení blesků. Bouře ode mě byla vzdálená nějakých 25 km. Nejprve jsem zkusil štěstí s triggerem, protože stále převládalo dost zbytkového světla, než abych operoval s dlouhými časy nebo režimem bulb. Úspěšný jsem ale moc nebyl. Většina blesků byla ukryta v mraku, což mělo ten efekt, že se pouze nasvěcovala základna bouře zevnitř. Jak se ale bouře blížila, povedlo se ulovit i pár CG blesků…
Bohužel jsem byl v místě, kde bylo pokrytí pouze EDGE a navíc na nějakou doby došlo k výpadku dat, takže jsem se necítil moc komfortně, protože jsem nevěděl, jak se bouře vyvíjí. Když jsem měl pocit, že už je čas opustit pozici, tak jsem se sbalil a vydal se zpět k domovu.
 |
Radarová animace s detekcí blesků CELDN zobrazující kromě postupu MCS také vývoj a postup nočních bouřek od Krušných hor. © Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj Velikost: 8334.1 kB |
Sumie-dh – Divišov, okr. Benešov
Nedělní plány řešit softwarovou nesmrtelnost brouka narušily první izolované bouřky přecházející postupně v organizovanou MCS s postupem směrem z jihozápadu na severovýchodní směr.
První stanoviště bylo zabráno nedaleko Divišova v 17:47 UTC. V té době měl již systém podobu organizované SQL se spíše slabší bleskovou aktivitou. Většina blesků byla CC charakteru, CG blesků bylo napočítáno skutečně málo – v řádu několika kusů po dobu pozorování. Ani se strukturou to na místě pozorování něbylo nic moc. Shelf cloud byl spíše náznakový.
 |
Radarová animace – 17:00 – 18:00 UTC, křížek značí Divišov © Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj |
 |
Družicový snímek v pseudoviditelném spektru zobrazující MCs pokrývající prakticky celou ČR. © Český hydrometeorologický ústav, EUMETSAT Velikost: 609.4 kB |
Na základně jedné z buněk byl zachycen 18:10 UTC rychle se vyvíjející wall cloud. Bunka samotná nebyla vzásadě ničím výrazná, neprokazovala nijak výraznou odrazivost (max 50 dBZ), trvanlivost, pozici v systému, ani zajimavou propagaci. Jak rychle se vyvinul, tak rychle se ovšem rozpadl, následně zanikla i mateřská bouřka. Na dalším stanovišti už nebylo po wall cloudu ani památky. Životnost buňky na radarových snímcích byla přibližně 35 minut.
 |
Radarový snímek z 18:10 UTC, křížek značí Divišov © Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj |
Whale’s mouth na zadní straně čela SQL focený rybím okem Samyang 8mm na souřadnicích 49.840181, 14.810767
Dále již nebylo prakticky co dokumentovat. Systém utekl severním směrem. Jediná věc, která stála za pozornost, byly cca 1-1,5 cm kroupy vypadávající z buňky po dobu cesty po D1 přibližně v 19:00 UTC.
Matěj Mensa, Luboš Opalecký, Jan Džugan – výjezd do jižních a středních Čech
Na den 14. 6. 2015 jsme se chystali již několik dní dopředu a doufali, že na modelech nevymizí příznivé parametry pro tvorbu významnějších bouří s CAPE až 2000J/kg, střihem větru přes 15m/s a helicitou 200m2/s2, alespoň podle modeláže :-). Měly tedy nastat celkem vhodné podmínky pro vznik případných supercel, tentokrát navíc s velmi pomalým pohybem, což by značně ulehčilo sledování. Po zhlédnutí ranních modelů padlo rozhodnutí se přesunout do oblasti jižních Čech, konkrétně někam do okolí Českých Budějovic, neboť první konvekce se očekávala v oblasti Šumavy. Tam jsme chtěli posečkat na další vývoj situace a případně pak pokračovat dále na východ. Vyrazili jsme z Plzně kolem 11. hodiny dopoledne směrem na jih. Netrvalo dlouho a bylo vidět nad Šumavou první rozvíjející se konvekci, prozatím tedy nepříliš vysokou, ale i přesto s patrným vlivem střihu větru. Jak jsme se blížili do Českých Budějovic, začal se přímo před námi explozivně rozvíjet mohutný cumulonimbus, jehož vrchní část rychle expandovala do kovadliny.
Podle radaru šlo o první výraznější jádro toho dne. Postup byl podle očekávání pomalý a tak bylo snadné se k bouři přiblížit. S dalším vývojem byl na radaru dobře patrný splitting, neboli rozštěpení bouře na dvě samostatné buňky. Jižní silnější jádro pokračovalo dále do Rakouska a severní slabší se začalo stáčet k severovýchodu a právě na něj se nabízel krásný pohled :-). V tu dobu jsme byli k oblaku celkem blízko a viděli výrazný rotující vzestupný proud. Rotaci obou jader bouře dodatečně potvrdil i doppler (za info děkujeme Davidovi 🙂 ). Obě jádra se zachovala zcela typicky pro splitting bouře. Severní jádro klasicky přetrvalo jen krátkou dobu a jižní vytrvalo déle, jak jsme už brzo měli zpozorovat. Ovšem teď ale bylo třeba urychleně najít nějaké pozorovací místo. Výběr padl na polní zajížďku před Třeboní, kousek od rybníku Svět, s výhledem na jihovýchod přímo na mohutnou bouři.
Ve směru na České Budějovice se však počala vyvíjet další buňka, podle vizuálního pozorování i s některými supercelárními znaky, například měla sklopený vzestupný proud s odděleným srážkovým polem a náznak flanking line. Základna vzestupného proudu byla jasně ohraničená, v jedné fázi bouře s náznakem wall cloudu. Tvar konvektivní bouře připomínal šroub. V případě této buňky ale doppler nepotvrdil rotaci, ta však byla dobře patrná vizuálně.
Na videu vývoje této bouřky je dobře vidět rotace vzestupného proudu, zajímavostí byl i horseshoe funnel, který náhle vznikl z nízkých roztrhaných cumulů před bouří a je na videu v čase 0:04:
 |
Stav ve 14 hodin SELČ. Křížek značí naší přesnou pozici. © Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj Velikost: 262.3 kB |
Pozorování konvekce nám ale komplikoval ostrý polední sluneční svit, protože struktura bouřek byla zahalena v bílomléčném oslňujícím světle. Fotky jsme proto museli doma upravit, což se v konečném důsledku podepsalo na jejich kvalitě a snímky tak mají hodnotu spíše dokumentační.
Zde je pak v ½ videa timelapse vývoje jižní bouře, v 2/2 videa pak část vývoje bouřky nad Č. Budějovicemi:
Obě dvě naše bouře netrvaly příliš dlouho a za krátko se rozpadly. Ještě se nám ovšem naskytl pohled na vzestupný proud hlavního pravostáčivého jádra supercely v Rakousku, které bylo vidět po rozpadu levostáčivé buňky. Tehdy byla ale i jižní buňka už ve stádiu rozpadu. Nebylo to ale všechno. Od Třeboně jsme ještě vizuálně pozorovali rozštěpení vzestupných proudů slabší bouřky na dvě části. Tato bouřka byla ovšem taková odpovídající pojmu „jednohromovka“ :-).
A video „splittingu“:
Během vývoje této slabounké bouřky jsme si před z našeho pohledu levým vzestupným proudem všimli horizontálního víru opět typu horseshoe funnel. Překvapil nás dlouhou dobou živostnosti, přibližně 3 minuty od doby, co jsme ho zaregistrovali do rozpadu.
Následně se situace uklidnila a my jsme měli čas se občerstvit a vyčkávat na další vývoj. Hodně se nám líbil vývoj ve středním Rakousku, kde došlo k překotnému vývoji bouřkového systému, který měl namířeno k severu na Vysočinu, očekávali jsme ve významné zesílení systému a jeho přechod přes jižní Moravu a Vysočinu k severu. Vydali jsme se tedy na Dačicko.
 |
Stav v 17:00 SELČ. Je patrný důvod proč jsme se vydali dále na východ. Nejsilnější byla střední část systému jdoucí na Vysočinu, dále se také rozvíjely bouřky v jižním pošumaví. Ty způsobily značné škody krupobitím. © Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj Velikost: 307.7 kB |
To se ale ukázalo jako velká chyba vzhledem k dalšímu vývoji. Když jsme vyčkávali nedaleko Dačic, naše část systému rychle slábla a blesková aktivita se úplně odmlčela. V aktivní podobě systém pokračoval již dále na Moravě, další silné buňky se tvořily v jižních Čechách na místě, kde jsme původně byli. Na nás se ovšem „řítila“ již jen nevzhledná masa šedi. Měli jsme teď dvě možnosti… buď se vrátit… to bychom se ale vystavili riziku, že bouřky nestihneme. A nebo jsme mohli projet Vysočinou k severu a pokusit se bouřky předehnat. Vybrali jsme si nakonec tu druhou možnost, neboť bouřky se už rozvíjely dokonce i severně od nás a měly před námi nyní značný náskok.
 |
Stav v 18:00 SELČ. Střední část systému zeslábla, naopak těžiště bouřkové aktivity se přesunulo do jižních Čech a na jižní Moravu. © Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj Velikost: 306.9 kB |
Jeli jsme z Dačic na sever přes Telč a pak na Pelhřimov komplikovaným terénem Vysočiny s nadějí, že alespoň něco z toho systému mít budeme. Po cestě se daleko na severovýchodě, na severním pomezí Čech a Moravy, vyjímala mohutná bouřková konvekce nasvícená večerním Sluncem a nad hlavou na zadní části systému „visely“ oblaky mamma.
My jsme se nyní pokoušeli dohonit tu část systému, která šla na Prahu. Do deště jsme se dostali mezi Pelhřimovem a Vlašimí. Během cesty nám dělaly průvod mohutné bleskové výboje, které v mnoha případech udeřily i pod jeden kilometr. Kroupám jsme se při průjezdu čelem vyhnuli.
Čelo systému se pak drobilo na jednotlivé samostatné buňky, což udělalo situaci pro nás přehlednější a kousek severně od Vlašimi jsme konečně zastavili a vychutnávali si aktuální atmosféru. Nejsilnější buňka v okolí byla zrovna západně, před celým systémem se táhla hrana shelf cloudu, který jsme my viděli „zevnitř“ a za kterým byla „whale’s mouth“ neboli velrybí tlama se silně turbulentní základnou. Atmosféru dokreslovalo zapadající Slunce, které dávalo celé scenérii specifický nádech.
Ona bouřková buňka západně byla silně bleskově aktivní. Zhruba jeden výboj za 4 sekundy v době nejvyšší intenzity. Drtivá většina však byla skryta uvnitř mraku, CG blesků bylo doopravdy pár, alespoň za dobu, co jsme „kempili“ u Vlašimi.
 |
Stav v 20:30 SELČ. Je dobře vidět aktivní část systému západně od naší pozice. Několik desítek minut na to začal systém slábnout. © Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj Velikost: 113.2 kB |
Když se čelo bouřky začalo schovávat za srážkami, tak jsme se rozhodli pokračovat v cestě. Z Vlašimi jsme jeli na Benešov a odtamtud na Prahu. Systém ale ztrácel na intenzitě, tak už nemělo cenu se ho opět pokoušet předjíždět. Pokračovali jsme tedy na Pražský okruh a pak po něm na západ, cestou se zadařilo zachytit několik nádherných blesků na video. Za Prahou na dálnici na Plzeň jsme se od systému úplně odpoutali, ještě jsme teda spatřili dalekou bouřku, která nově vznikla na Ústecku, co ale už byla poslední bouřková tečka toho dne. Jakmile jsme kolem půlnoci dorazili do Plzně, bylo v celé republice skoro po bouřkách.
A na závěr video z celé naší akce:
M. Čeněk – Horšovský týn, okr. Domažlice
Tuto bouřkovou buňku jsem pozoroval ve večerních hodinách z Horšovského Týna. Snímky zachycují neočekávaný vývoj bouřkové buňky západně od města. Podle radarového pozorování došlo k rozštěpení bouřkové buňky u Bělé nad Radbuzou. Severní levostáčivá buňka, která byla silnější, šla od Bělé k severovýchodu. Při své cestě vyprodukovala kroupy jižně od obce Stráž. Slabší pravostáčivá buňka šla k Horšovskému Týnu, u kterého také zanikla. U mě na stanici vyprodukovala srážkový úhrn 1,2mm. V Bělé nad Radbuzou spadlo celkem 22,2mm srážek. Jako mnoho buněk v republice, i tato projevovala mnohé supercelární znaky, jako splitting během svého života, wall cloud a rotaci vzestupného proudu.
Timelapse bouřky…
 |
Na radarové animaci je dobře patrný vznik a následně rozštěpení bouřkové buňky na dvě části. Křížek značí Horšovský Týn. © Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj Velikost: 4851.8 kB |
 |
Celodenní sumace z detekce blesků Blitzortung.org. © © Český hydrometeorologický ústav, Blitzortung.org Velikost: 35.5 kB |
Související odkazy:
http://forum.bourky.com/viewtopic.php?f=49&t=1554 – Bouřky 14.6.2015 ve fóru A.S.S.
http://www.chmi.cz – Český hydrometeorologický ústav
http://www.blitzortung.org – A world-wide, real-time, community based lightning detection and lightning location network with live lightning maps
http://dobrmanek.rajce.idnes.cz/14.6.2015_Supercely_a_MCS/ – Fotky Zbyňka Černocha ze dne 14.6.2015
