David Rýva – situace: Předpověď na čtvrtek 19. července vypadala velmi zajímavě, přes naše území měla k východu postupovat brázda spojená se zvlněnou studenou frontou, před kterou k nám proudil velmi teplý vzduch od jihu až jihozápadu. Střih větru měl dosahovat slušných hodnot kolem 15-20 m/s, helicita měla vystoupit na 200-300 m2/s2 což jsou již zajímavé hodnoty, problém ale byl s tím, že modely kladly hlavní pole instability mimo ČR, spíše do oblasti Bavorska. Přesto některé výsledky naznačovaly vysokou CAPE, což slibovalo až velmi intenzivní bouřky. Za předpokládaných podmínek jsme dokonce předpokládali supercely, ty měly zřejmě být doprovázeny downbursty a silnými srážkami, tedy bylo možné čekat ojediněle skutečně extrémní projevy.
Honza: 19. 7. se kolem třetí hodiny odpolední začala tvořit první bouřková jádra ještě v Německu kolem Norimberku. Jádra rychle nabírala na intenzitě a již po hodině bylo celkem jisté, že by se mohlo jednat o supercely. Během další hodiny postoupily bouřky na naše území a podle jejich pohybu a chování jsme usoudili, že z těch několika jader by mohly být dvě opravdu supercelami. Obě se ale stáčely vpravo a tedy víc na jih od nás. Přesto jsme se rozhodli pro výjezd a nejdříve jsme se já a Radek vydali „Na Rovina“ obhlédnout situaci. Jihozápadní obzor byl již tmavý a občas bylo slyšet zahřmění, postupně jsme byli schopni vidět i pár blesků. Jejich frekvence byla ale velmi slabá. Věděli jsme, že jsme hodně stranou toho nejbližšího silného jádra, a tak jsme se rozhodli přesunout více na jih. Cestou jsme vyzvedli Mirka přijivšího z práce a vydali jsme se již společně vstříc silné bouři. Pro představu můžete naši trasu sledovat na přiložené mapce.
Mirek: Vydali jsme se nejdříve směrem k Jenči, jihovýchodním směrem od Brandýska, kde jsme plánovali najít nějaké vhodné místo pro pozorování. Ale už cestou nám začínalo být jasné, že se i tento výjezd zařadí mezi ty méně povedené, kterých bylo poslední dobou více. V námi zvolené oblasti byla většina silnic lemována alejemi, které značně omezovaly výhled do kraje a koneckonců, o tom, že stát pod stromy se nám opravdu nechtělo, se snad ani nemusím zmiňovat. Aspoň během jízdy jsme pozorovali několik velmi silných blesků nafialovělé barvy, které byly následovány řádným duněním hromů. Avšak hledáním vhodného místa jsme ztratili příliš mnoho času a postupující bouře nám začala utíkat. Jakkoli jsme se snažili, zůstávali jsme stále o krok pozadu.
Po dlouhých minutách hledání jsme na chvíli zakotvili u železničního přejezdu nad obcí Rudná jihozápadně od Prahy. Bylo to spíše takové zastavení z nouze, vybrané místo nám neskýtalo dobrý výhled na bouři, ale využili jsme ho jinak – přes mobil jsme si ověřili radarovou situaci na webu ČHMÚ a radili se, co dále. Každou minutou se bouře vzdalovala a my byli v neznámém terénu bez mapy docela bezradní. Vzpomněl jsem si na jedno nepříliš vzdálené místo nad obcí Loděnice – v dané situaci, kdy jsme neviděli jinou možnost, padlo rychlé rozhodnutí zkusit vyjet právě tam. Do Loděnice je to z Rudné ještě asi pět kilometrů, přičemž jsme se jakoby nelogicky otočili k bouři zády, abychom se později mohli stočit zpět. Vyjíždějíc z Rudné jsme se dostali do prudkého deště, který nás doprovázel celou cestu až do Loděnice. Z obce nás pak čekalo dlouhé a poměrně prudké stoupání směrem k oblasti Českého krasu, konrétně k obci Bubovice, kde jsme zakotvili na vrcholovém bodě místní silničky.
Déšť ustal a my se dívali bouři na zadní část a bylo nám jasné, že ať bychom se snažili jakkoli, nemáme už šanci ji dohnat. Pozorovali jsme sporadické blesky a se smutkem v duši poslouchali táhlé dunivé hřmění přicházející od černočerného východního obzoru. V tom se nám ozval Lukáš Ronge s horkou zprávou – spolu s kamarádem vyrazili ze severočeského Trutnova směrem na Pardubicko, bouři přímo do cesty! My zůstávali na místě a ležérně čas od času natáčeli, tu a tam udělali pár fotek a probírali zmeškanou bouři… Ani ta duha vzniknuvší po odchodu deště nestála za mnoho a tak jediné, co jsme si z tohoto „fotofleku“ odnesli bylo kvalitní bahno nalepené na botách…
Bouře se nám stále vzdalovala a nebyl důvod zůstávat dále nad Bubovicemi – poslední naději jsme upnuli k postupnému návratu domů a k bedlivému sledování cumulonimbu zezadu. V kombinaci se zapadajícím Sluncem se dala čekat pěkná podívaná. Na sjezdu z Bubovic do Loděnic však naše fotografické zoufalství dosáhlo vrcholu – zanevřeli jsme na dění na obloze a jali se zvěčnit páru stoupající z vyprahlé silnice nedávno zkropené vydatným lijákem, to vše korunované zapadajícím Sluncem. Radek pro nás věru neměl pochopení a během našeho fotořádění na silnici několikrát demonstrativně popojel – to pro nás bylo neklamným znamením, že jsme zde kvůli něčemu jinému, než je focení páry a tak jsme se bez dalšího zdržování rozjeli stejnou cestou zpět – opět přes Loděnice a Rudnou jsme si to namířili domů – tentokrát přes Unhošť a Kladno. Naše zraky jsme upnuli na nás opouštějící mohutný cumulonimbus, na kterém se něco dělo – na spodní straně vesele rašily malé mammatky, ale nezůstalo jen u malých a nezřetelných, vyrůstali stále větší a táhlejší, jak si to bouře šinula dále na východ. Mammaty na zadku cébáku sunoucího se na východ a medově zabarvené zapadající Slunce k tomu – co víc si přát:-)
První fotozastávku jsme provedli na Kladně v Arménské ulici – já i Honza jsme se vyřítili na pole, zaaretovali expoziční hodnoty i zaostření, zamířili naše stroje na levou část ustupujícího mračounu a synchronizovaně se začali pootáčet tak, aby později vznikl krásný panoramatický snímek. Radek zůstal trošku znuděně v autě a z povzdálí nás sledoval… Nasnímáno, hurá do auta a domů? Ještě ne, takovýhle pohled se nám naskytnul poprvé v životě, tak si ho přeci nenecháme ujít! Přemisťujeme se naším vozem přes Buštěhrad na nedávno objevené místečko s takřka kruhovým rozhledem… a kde že se nachází? Možná by to mělo zůstat výrobním tajemstvím, ale budiž – najdete ho na okresní silničce z Buštěhradu na Číčovice ještě než podjedete dálnici. Doufáme, že příště nebude obsazeno:-)
Zapadající Slunce obarvilo dlouhaté mammaty ještě sytějšími barvami než předtím a oblak opět nezůstal ušetřen několika panoramat a snímků rozmammitých detailů. Tak nakonec všechno dobře dopadlo, jako v pohádce – byť pozorování supercelární bouře jsme si představovali trochu jinak, možná akčněji… Pro úplnost ještě výpis z meteostanice umístěné v Brandýsku (mimo postup hlavního jádra).
Od nás pozorovatelů z Brandýska ještě zbývá dodat, že jsme nebyli jediní, kdo si takové neobvyklé podívané všiml – rozsáhlé mammaty neunikly ani Honzovu otci Petru Drahokoupilovi (Brandýsek) ani Martině Lacinové z ČHMÚ (Praha).
L. Ronge a J. Šolín: Již kolem 15. hodiny SELČ bylo možné na radaru pozorovat 3 poměrně silné bouřkové buňky, které, jak se blížily k hranicím, tak nabíraly na síle. Buňky si stále držely odrazivost nad 52 dBZ a pomalu se začaly spojovat. Všechny buňky se spojily v okolí Sedlčan kolem 20 h SELČ, což se projevilo radarovou odrazivostí 60 dBZ. Spolu s Honzou Šolínem jsme celou dobu situaci pečlivě pozorovali, až jsme se kolem 20:10 rozhodli, že bouřce pojedeme naproti směrem k Pardubicím.
Po cestě jsme se několikrát připojili přes mobil na MeteoViewer a zkontrolovali aktualní situaci z pohledu meteorologických radarů a systému detekce blesků, aby naše cesta nebyla zbytečná. Bylo nám jasné, že hlavní buňku nestihneme, protože šla příliš jižně, ale zároveň jsme viděli, že v okolí Pardubic půjde další, sice méně výrazná, ale i tak zajímavá buňka.
První zastávka se konala mezi Pardubicemi a Chrudimí na jednom „exitu“, kde byl minimální provoz. Situace venku nevypadala už příliš bezpečně, ale i tak nám to nedalo a vyšli jsme z auta a rozbalili stativ a foťák. Podařilo se nám vyfotit pár vzdálených blesků, což si velice chválíme. Ovšem během několika minut se spustí v našem okolí velká „řetězová reakce“, která začala nedalekým úderem CG blesku, pokračujíc přes pár CC blesků a končící znovu CG bleskem. Okamžitě prcháme do auta, nechajíc foťák svému osudu 🙂 Naštěstí jestě vůbec nepršelo. O pár minut později znovu vylézáme z auta zkontrolvat nastavení fotoaparátu a aby toho nebylo málo na celé kovadlině, která byla nad námi se spustil tzv. anvil crawler. Poté jsem už foťák přesunul o kus blíž k autu a zůstal už jen v něm.
Nový radarový snímek ukazoval, že ona zmiňovaná buňka půjde více na jih od našeho stanoviště, proto balíme a jedeme bouřce naproti. Zastavujeme kousek od Chrudimi, kde pozorujeme krásnou húlavu a vyfotíme pár blesků. Podle pozorování jsme usoudili, že to nejhlavnější se bude odehrávat někde v okolí předchozího místa… otáčíme a jedeme zpět.
Zastavujeme znovu na mostě, jehož podjezd skrýval bezpečí v případě výskytu velkých krup. Rozbaluji stativ v autě a snažím se vyfotit nějaký blesk, protože venku silně pršelo a nebylo to vůbec bezpečné, protože jsme byli na jednom z nejvyšších míst v krajině. Pár úlovků se podařilo, když déšť ustal, stáhl jsem okénko a objektiv namířil na hlavní centrum dění. I toto přináší své ovoce. Za nedlouho ovšem bouřka slábne a kolem 22:30 vyrážíme směr Trutnov.
Na závěr ještě pár zajímavých snímků:
Animace přechodu bouře z pohledu meteorologických radarů (12:00 až 23:50 UTC):
Pozorované jevy: cumulonimbus, mamma, altocumulus, praecipitatio, blesk, húlava
Související odkazy:
Oddělení radarových měření ČHMÚ – zpracování bleskových dat
Oddělení radarových měření ČHMÚ – radarové snímky ČR
EUMETSAT – Evropská organizace pro meteorologické družice
Související diskuze na našem fóru:
Bouřky 19.7.
